62        huse dat. sg. f. (946) —

1    M         huse

husi (-i: jen F2b; -sə 611, 615, gyň- 831–836) — huse — hus

2                 Podst. jméno husa, v původní podobě nominativu sg. hus (substantivum i-kmenové, typ kost), během stč. období v důsledku depalatalizace vřazené k produktivnímu typu žena, se v tvaru dativu diferencuje tvaroslovně i hláskoslovně.

Tvaroslovný rozdíl huse × husi odpovídá diferencím popisovaným u feminin mísa, jehla: Tvar huse odráží zařazení k typu žena, forma husi na záp. Moravě k typu růže, jak dokládá shodný průběh hranice tvarů huse × husi a míse × mísi, jehle × jehli. Na území, kde zůstává uchován původní nominativní tvar hus (jz. okraj jzč. nářečí, vých. polovina Moravy a Slezsko, srov. ČJA 4-10 husa nom. sg. f.), lze předpokládat zachování starého zakončení i-kmenového (typ kost), jak dokazuje stav v jzč. a slez. nářečích (míse, ale husi).

3                 Hranice mezi tvary huse a husi vede po bývalé zemské hranici, v již. úseku se od ní odklání a míří na jih k Slavonicím. Na západ od této linie se užívá forma huse, na východ pak husi (po změnách v koncovce obměn huse a hus v centrálním střm. úseku). Tvar husi byl také zapsán v archaických nářečích jz. Čech. Stav ve městech se shoduje s nář. okolím, v oblasti nář. formy husi proniká tvar huse, shodný se spis. jazykem.