nými názvy (oko či kruh). Ani v případě dubletního výskytu (houžev + oko či kruh) se význam obou slov zpra-
vidla neliší, jen výjimečně (stř., záp. Čechy) informátoři charakterizovali slovo oko či kruh jako ‚kroužek na
konci‘, houžev pak jako celé zařízení.

Ve stř. pruhu Moravy (na Zábřežsku a odtud směrem na jih až k Břeclavi) nebylo příslušné pojmenování naším terénním výzkumem už mnohdy zachyceno vůbec, proto v těchto případech bylo k doplnění chybějících údajů využito materiálu z KLA.

Ve spisovném jazyce neexistuje pro uvedenou součást pluhu specifické pojmenování. Slovo houžev (a varianty) zde znamená ‚prut, větev, kmen nebo kořen ohebného stromku zkroucený jako provaz‘. U všech Slovanů byla (podle Mch) zřejmě původně houžev u pluhu zkroucená z prutů, později se původní název přenesl na železný kruh, popř. železný řetěz s kruhem ke zvyšování nebo snižování hřídele.

Vedle rozdílů lexikálních ukazuje mapa především významné diference morfologické houžev × houžva × houž (za morfologický rozdíl považujeme i vztah houžva × houžvja). Kromě toho byly u tohoto lexému zachyceny i areálově vymezené rozdíly hláskoslovné (např. houžev × oužev, houžva × hužva × užva; výraz houšť vznikl patrně příklonem ke stejně znějícímu substantivu od hustý na základě motivace ‚hustá spleť (prutů)‘, avšak vzhledem k jeho výskytu v dubletě s výchozí podobou houž nebo v jejím sousedství jej hodnotíme jako její hláskovou variantu).

Slezský výraz hužva by bylo možno hodnotit jako podobu s pravidelným krácením ú > u ve kmeni, a zahrnout jej tedy na mapě do areálu výrazu houžva. Protože však podoby s krátkým kmenovým u byly zachyceny též porůznu ve vm. nář. a také na Litovelsku, nelze jednoznačně rozhodnout, zda slez. podoba nevznikla v důsledku jiné změny, než je slez. krácení dlouhých samohlásek (srov. PRO Ala); proto ji na mapě uvádíme.

Diference slovotvorné, rodové i hláskoslovné jsou doloženy i u lexému kruh (kruh × krouže × grouže × gruže).

3                 Základní protiklad je v rovině morfologické. Největší územní rozsah má podoba houžev. Zabírá větší sv. část Čech a záp. polovinu Moravy, zpravidla jako dubletní se objevuje i jinde v Čechách, zejména na Táborsku; odděleně je doložena z již. Těšínska a Jablunkovska.

Varianta houž zaujímá jzč. nář. (bez Chodska, již. Klatovska a Jindřichohradecka) a přesahuje na jz. okraj střč. nář. Na Jindřichohradecku, tj. v jižním úseku hranice mezi podobami houž a houžev, byly zapsány formy houže a houžve, v sz. úseku této hranice a na Plzeňsku se objevuje obměna houšť.

Morfologická varianta houžva pokrývá vých. polovinu Moravy (se značnými mezerami v sev. a záp. části areálu, kde se užívá novějších, neterminologických pojmenování); na širším Brněnsku, zejména v okolí Židlochovic, byla zapsána obměna houžvja.

Podoba hužva zabírá většinu slez. nář. a rozptýleně se vyskytuje také na širším Uherskobrodsku a na Litovelsku.

Obměny bez náslovného h- se objevují v areálu kolem Nového Města na Moravě a na sev. Třebíčsku (oužev) a dále ojediněle při nejjižnějším okraji Moravy a v širším okolí Příbora (užva).

Odlišné lexémy jsou buď okrajové – oračka na Chodsku a již. Klatovsku, škoble na jz. Opavsku, kněžna na Mladoboleslavsku –, nebo se vyskytují více či méně rozptýleně a často promíšeně – oko převažuje v sev. polovině Čech, kruh byl zachycen (často jako nedubletní) zejména při sev. a sv. okraji Čech, na Zábřežsku a v okolí Brna a Břeclavi, jeho varianty krouže hlavně na Vyškovsku a Kyjovsku, grouže rozptýleně především na centrální Hané, gruže mezi Litovlí a Prostějovem, kružko ojediněle na již. Opavsku.

4    grouže  f. jen nář. (Kt gróža, gróška ‚kroužek‘) — Specifikací nář. obměny slova kruh (viz tam), vzniklé snad příklonem k dnes už vymizelé podobě houže, a náslovnou změnou kr > gr.

gruže  f. jen nář. — Viz grouže; podoba s krátkou samohláskou v základu.

houšť  v sled. významu jen nář. — Z houž snad příklonem k substantivu houšť ‚houština, spleť‘, viz odd. 2.

houž  jen nář.; stč. húž, Jg „někdy železný, někdy a to vlastně z houžve utočený kruh pod zhlavím mezi drábcem, kterým se hřídel povýšiti neb ponížiti může“ — Patrně z psl. *gǫžь ‚provaz ukroucený z prutů‘; přenesením názvu staršího, funkčně totožného zařízení.

houžba  jen nář.; ALJ húžba mor. (Kt húžba u Doláků ‚houžev‘ i „březový provaz na gréfinách místo řetězů“) — Z houžva záměnou retnic.

houže  jen nář. (stč. húžě ‚houžev, provaz‘, Jg ‚provaz‘) — Přenesením,

viz houž; z psl. *gǫžь příklonem k samohláskovému deklinačnímu typu.

houžev  v sled. významu jen nář.; Jg viz houž (stč. húžěv ‚houžev‘, SSJČ ‚prut zkroucený jako provaz‘, ‚provaz, zejména lýčený‘, pol. gążew viz houžva) — Přenesením, viz houž. Z psl. *gCžьvь.

houžka  jen nář. (Jg dem. „ohebný prut, zvláště skroucené dřevo ohebné k vázání něčeho“) — Přenesením dem. k houž, viz tam.

houžva  jen nář.; Jg viz houž (stč. húžva ‚houžev‘, Kt húžva viz houžba, ALJ ‚plužní kolečka‘ vm., SSJ húžva ‚zkroucený prut‘, pol. gążwa ,železný spoj mezi jařmem a ojí‘) — Z psl. *gǫžьva.

houžve  jen nář. (stč. húžvě ‚houžev‘) — Viz houžev; podoba náležející měkkému žen. samohláskovému typu; zřejmě navazuje na stč. (pravděpodobné je ovlivnění sousedními podobami houže a houžev).

houžvja  jen nář. — Viz houžva; přechodem k měkkému žen. samohláskovému typu.

hužba  jen nář. (Kt ‚houžev‘ u Doláků) — Viz houžba a hužva.

hužva  jen nář. (stč. ‚houžev‘) — Viz houžev; podoba se zkráceným kmenovým vokálem (snad paralela k mor. krácení).

kněžna  v sled. významu jen nář. (Jg „ploský kus železa, na kterém houžev visí u pluhu“) — Motivace nejasná.

krouže  f. jen nář. (Kt krúžka ‚kroužek‘ val.) — Viz grouže.

kruh  v sled. významu jen nář.; ALJ mor. „část koleček plužních — zřídel navleče se do železného kruhu“ (stč., Jg, SSJČ – u všech ‚předmět připomínající tvarem kruh‘) — Specifikací významu.

kružko  jen nář. (Kt ‚kroužek‘ val.) — Specifikací nář. obměny dem. ke

slovu kruh (viz tam), vzniklé příklonem k neutru.

oko  v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚předmět připomínající tvarem oko‘) — Přenesením.

oračka  v sled. významu jen nář. — Od orat.

oužev  jen nář. — Od houžev zánikem náslovné souhlásky hyperkorekcí. Podle Mch odvozené sloveso znělo mor. húžvať, ale ztratilo h- a u-, bylo pak chápáno jako předpona: užvať ‚pokrčit‘. Od toho pak zřejmě zpětně oužev.

oužva  jen nář. — Viz houžev a oužev.

škoble  jen nář. — Adaptací slova přejatého z něm.

užva  jen nář. — Viz hužva a oužev.

5    houžev Po 1, Ju 1 — húžva Ju 7 — gúžva Ju 4 — hužva Ju 6 — houž Ru 2 — kruh Ju 3 — voko Ju 3 — karika Ju 2

6    —

Či