4 žena (1907) —

1    M         ženská (žonska 801) — žencká

roba (ropka)

baba

N          žena, paňí, tetka, teťina, paňimáma, baba expr. pejor.

2                 Mapa postihuje územní rozšíření nář. ekvivalentů pro dospělou osobu ženského pohlaví. Kromě hranic lexikálních rozdílů podává též izoglosu hláskoslovné diference ženská × žencká.

Vedle základních nář. pojmenování ženská, roba, baba se nepříliš často dokládají též výrazy další, a to paní, žena, panímáma a tetka, které kromě posledního označují v našich nářečích také manželku. Slova tetka a panímáma jako ne zcela ekvivalentní nebyla do mapování zahrnuta. Na mapě nejsou zakreslena také pojmenování žena a paní, pronikající ze spis. jazyka zejména do mluvy měst (výraz paní je častější jen ve spojení s příjmením).

Označení roba bývá mimo oblast slezských nářečí charakteristické spíš pro jazyk starší generace a někdy nabývá pejorativního odstínu. V řadě vm. obcí došlo k sémantickému posunu: uvedené slovo tam dosud ještě označuje také ženu, která opustila svého manžela, nebo ženu, která žije s mužem v nemanželském svazku. Vedle výrazu roba je porůznu z Moravy doložena též forma robka. Užívá se jí zejména v samostatném oslovení (bez příjmení), zpravidla má meliorativní charakter (× pejorativnímu robsko).

3                 Subst. adj. ženská/-cká zabírá celou oblast Čech a záp. polovinu Moravy a jako dubletní proniká i do oblasti s tradičním výrazem roba. Ten se důsledně drží zejména od toku Moravy na východ. Výskyt slova baba v neutrálním významu je omezen na pruh čes.-pol. nářečí, kde navazuje na širší oblast v Polsku.

Hranice mezi podobami ženská a žencká je ostrá. V Čechách a na záp. Moravě je podoba s -nc-, dále na vých. je varianta s -ns-. V moravských městech mívá uvedený výraz též formu s -nc-, tedy žencká.