ČJA 3

33 orat (hlubokou orbou) (989) —

1    M         (v)orat

pře(v)orávat

podvorávat

na(v)orávat

vyoravac’ 804, 805

(v)odúrovat (vodurovat 415, 422, 423, 434, vorudovat 415)

kšírovat

ruchat

hakovat 102,103, 118 (nahakovávat 112)

mňekoťit 134, 137

mísit

N          orat k setí (k síji, na setí, pod setí, pod setbu), orat na hloubku (na hluboko, do hloubky), orat hluboko, orat na zimu, orat na čisto

2                 Nářeční ekvivalenty slovesa orat (hlubokou orbou) se diferencují lexikálně a slovotvorně. Slovotvorné jevy se soustřeďují na odvozeniny výchozího slovesa orat (např. naorávat). V těchto případech jde vesměs o sekundární imperfektiva.

Hojná dubletnost ukazuje na interferenci významů ‚orat podruhé‘, ‚orat potřetí‘, případně ‚orat na zimu‘ (tyto významy mohou mít např. slovesa mísit, pšírovat). Uvedená skutečnost souvisí s tím, že kypření půdy probíhalo místy ve více fázích a jednotlivé fáze měly zvláštní označení (Jg uvádí 3–4), srov. III-34 podmítat. Zachycené výrazy dnes však chápeme jako zcela náležité pro označení námi sledovaného významu.

Výraz orat je místy doplňován adverbiálním určením (např. k setí, na hloubku, na čisto). Tato spojení, vyskytující se vždy v dubletě s výrazy bez adverbiálního určení, jsou povahy fakultativní a na mapě ani v komentáři je neregistrujeme.

3                 Téměř na celém území českého národního jazyka se užívá výrazu orat. Výjimku tvoří jz. Morava s nedubletním výskytem formy naorávat (ta se objevuje více či méně rozptýleně též na území mezi Litovlí, Brnem a Kroměříží) a již. část vm. nář. s přilehlým okrajem střm. dial. s výhradní podobou přeorávat. Uvedené deriváty jsou dále doloženy i z Čech, zde se však vrství na základní výraz orat; ekvivalent přeorávat je soustředěn zejména v svč. nář., dále se objevuje na různých místech Čech, zvláště však v střč. nář. Forma naorávat byla zapsána v podorlickém úseku a na širokém Náchodsku. Na území zhruba vymezeném řekami Blanicí a Vltavou v již. Čechách se užívá výrazu odůrovat, Sedlčansko a Sušicko se vydělují variantou podorávat, již. Opavsko výrazem vyorávat.

V Čechách byla zaznamenána i další pojmenování, většinou však opět v dubletě se slovesem orat, a to mísit na Chodsku a Klatovsku, v střč. nář. na území směrem na západ od dolního toku řeky Vltavy s přilehlým okrajem zč. dial. a odděleně na již. Litomyšlsku, pšírovat na úzkém pruhu území mezi Táborem a Třeboní, ruchathakovat v Podkrkonoší a na Kladsku.


4    hakovat  Jg, SSJČ též hákovat — u obou ‚orat hákem‘ — Ze spojení orat hákem.

měkkotit  jen nář. (Jg měkčiti ,kypřit‘) — Od měkkota (Jg měkkota, měkota „měkké rolí“, SSJČ měkkota, měkkotina říd., obojí zeměd. ‚zorané pole (obyčejně porostlé vzklíčeným výdrolem)‘).

mísit  v sled. významu jen nář. (Jg „podruhé orati, pole naposledy před síjí orati, protože se obyčejně mrva spolu zaorává a se zemí se mísí“) — Specifikací.

naorávat  v sled. významu jen nář. (SSJČ ,zaorávat, zvláště středně, nehluboce‘) — K orat.


odůrovat  jen nář. (Jg odurovati, odorávati, odvorávati, vše ,orat podruhé‘) — Od odorat, to snad původně ‚orat od meze do středu pole‘, rozšířením významu.

orat  stč., Jg též vorati, SSJČ, SSJ orať, pol. orać, hluž. worać Psl. *orati.

podorávat  v sled. významu jen nář.; Jg též podvorávat „od spodu přeorati“ (SSJČ ‚mělce zaorávat, podmítat‘ obl.). — K orat.

přeorávat  v sled. významu jen nář. (Jg „znovu, podruhé orati“, SSJČ ‚znovu zorávat‘) — K orat.

pšírovat  jen nář. (Jg též přírovati obojí ‚orat podruhé‘) — Patrně k psl. *rovati ‚zahrnovat půdou apod.‘ předponou při- (ta se změnila disimilací na dálku v pši), nelze ani vyloučit, že souvisí s předpokládaným (námi nedoloženým) přiorovat (to imperfektivum k přiorat).


ruchat  jen nář.; SSJČ nář. — Podle Holuba-Kopečného patrně k ide. základu *reu- (tentýž kořen ve slově rvát).

vyorávat  v sled. významu jen nář. (Jg též vyorávat obojí „oráním ze země vyvrhovati“, SSJČ ,oráním vyhlubovat, dostávat na povrch‘) — K orat.

5    orat Ru 5 — orať Ju 7 — vorat Ju 1, 2, 4–6, Ru 2–4 — worat Po 1

6    AJŚ 67

Kl