ČJA 4
303 dříme 3. os. sg. ind. préz. (1732)
1 M dříme (-m’e 831–836, 84, dřie- 801, drjéme 755)
dřímá
2 Podoby 3. os. sg. ind. préz. dříme a dřímá svědčí o přechodu slovesa původně náležejícího k 1. třídě k 5. třídě. Oba tvary jsou hodnoceny jako spisovné.
3 Pro Moravu, Slezsko, sv. Čechy a též Jindřichohradecko je příznačná podoba dříme. Tvar dřímá pokrývá v Čechách téměř celou oblast jzč. a střč. nář. (s výjimkou nejvýchodnějších okrajů) a též záp. úsek svč. nář.; jako dubleta je častější v sev. Čechách, na Moravě hlavně v čm. a střm. nář.
Ve městech většinou koexistují obě tyto uvedené formy.
4 dřímá Jg, Tk, SSJČ, hluž. drěma
dříme stč. dřieme, Jg, Tk, SSJČ, sloven. drieme, pol. drzemie
5 dříme Po 1, Ju 1, 2, 4, 6, 7, Ru 4, 5 — dřímá Ju 1–3, 5, Ru 2, 3
6 SSA 12.53
Fi
