Kontinuantem psl. podoby *čьtǫ je ve spis. jazyce i ve většině dialektů forma čtu (pravidelné hláskové obměny -u registruje mapa PRO D2ab), zařazující sloveso k 1. tř. typu nést; varianta četu vznikla analogickým vyrovnáním podle tvaru příčestí minulého činného četl.

Tvar čítám je výsledkem pravidelného vývoje příslušného morfologického typu *čitajǫ: čitaju > čítám, kterým se vyznačují slovesa 5. třídy. Pravidelné hláskové obměny koncovky -ám (čitam, čitum) uvádíme pouze v oddíle 1, neboť jejich rozšíření se plně shoduje s PRO E7, PRO E8.

Forma s kmenem na -n čtnu, popř. varianta se zjednodušenou souhláskovou skupinu čnu, je analogická podle sloves 2. třídy. U podoby čísnu je kořenné s patrně podle infinitivní formy číst. Od základu čit- se také odvozuje tvar čícu, který je výsledkem přiklonění od typu vést k slovesům typu mazat v rámci 1. třídy.

3                 Na celém zkoumaném území s výjimkou slez. nář. je běžná forma čtu, pouze na okrajích vých. Čech a na Zábřežsku byla zaznamenána varianta četu.

Pro slez. nář. je typická podoba čítám.

Především ze Vsetínska a Holešovska se dokládá tvar čtnu, jeho varianta čnu je příznačná pro sv. Valašsko a přilehlý mor. úsek slez. nář.

Forma čícu se vyskytuje, většinou jako dubletní, v již. části slez. nář.; byla však zapsána i na Valašsku. Z kopanič. nář. máme doložen tvar čtem.

Ve stř. části vm. nář. – na samém okraji zkoumaného území – byl zaznamenán archaický lexém říkám.

Situace ve městech se v podstatě shoduje se stavem venkovského okolí.

4    čtu  stč., Jg, Tk, MČ

čítám  Jg, SSJČ nář., sloven. čítam, pol. czytam

5    čtu Po 1, Ju 3–6, Ru 2–4 — čnu Ru 5 — čitám Ju 1 — čícu Ju 7

6    AJŚ 1430

Fi