ČJA 2

28 lasička (1462)

1    M         laska — vlaska

lasice (vlasica 620)

lasička (lasíčka 225, 230) — hlasička

kolčava (kolčafka 121, 205, 208, 214, 245, 511, 618, 648, 657) — končava (končafka 118, 203, 227)

končalka (končelka 202)

S          vízrl 306

2                 Sledovala se nářeční pojmenování pro lasici kolčavu (Mustela nivalis), naši drobnou šelmu z čeledi kunovitých. Výrazná dichotomie lexikální je rozhojněna rozdíly slovotvornými (např. lasice × lasička × laska) a hláskoslovnými (např. lasička × hlasička, laska × vlaska). Ve spisovném jazyce jsou výrazy lasička, lasicekolčava synonymy.

Výrazy s deminutivními sufixy jsou deminutivy formálními.

3                 Výrazy od základu las- se dnes vyskytují téměř na celém zkoumaném území, neboť pronikly i do oblasti výskytu slova kolčava. Jako základní se jeví pojmenování lasička, rozšířené v celých Čechách a zhruba v záp. polovině Moravy. Zpravidla v dubletě s ním se při okrajích Čech a na záp. Moravě vyskytuje forma lasice. Pro vých. polovinu Moravy a Slezsko je příznačný archaický výraz laska, na záp. okraji tohoto území v ještě starší podobě vlaska. Z nejzápadnějšího okraje Čech je doložena hláskoslovná varianta hlasička.

Slovo kolčava, zaznamenané často v dubletě s výrazy lasička nebo lasice, zaujímá rozsáhlý areál v sv. polovině Čech a přesahuje na Moravu až k Litovli a Boskovicům. Varianta končava byla zapsána v sev. Čechách a na Kladsku, forma končalka pak soustředěněji v Podkrkonoší.

Je překvapivé, že slovo lasička proniká poměrně málo do areálu výrazu laska; zcela běžné je však i tady v městské mluvě.


4    hlasička  jen nář. — Viz lasička, náslovné h- z pův. v-.

kolčava  stč., Jg, SSJČ, hluž. kohlica, dluž. kolica — Nejasné. Asi derivací psl. *kolica.

končalka  jen nář.; Jg i končelka — Z dem. formy končavka


v důsledku změny bilabiálního v v a dále v l. Viz končava.

končava  jen nář. — Viz kolčava, hlásková změna l > n v základu slova nejasná, snad asimilací místa artikulace, popř. kontaminací s výrazem kuna.


 

lasice  stč. lasicě, Jg, SSJČ, SSJ lasica, pol. łasica, dluž. łasyca — Pův. dem. k laska, viz tam.

lasička  Jg dem., SSJČ, pol. łasiczka dem., dluž. łasycka dem., hluž. lastwička — Formální dem. k lasice, viz tam.

laska  jen nář.; Jg mor., pol. i dluž. łaska — Psl. *vьlasъka souvisí s germ. *wisul-ōn (sthn. wisula, něm. Wiesel). Přesmyk

s-l > l-s má příčiny tabuové; lasice byla obávána, neboť mohla člověku „podfouknout“ těžké nemoci jevící se odulinami. Slovo praevropské.

vízrl  jen nář. — Přejato z něm.

vlaska  jen nář.; stč. vlasicě — Viz laska, podoba vlaska patrně původní.

5    laska Ju 6 — łaska Ju 7 — lasice Ju 2–4 — lasička Ru 2, 3 — kolčava Po 1, Ju 1, 3, 4, Ru 1,4 — vízl Po 1

6    ASJ III 251, SSA 3.10, OLA 25, ALE 101

Bh