ČJA 4

265      všechno nom., akuz. sg. n. (2429) 9

1    M         fšechno (fšeno 106, 118, 119, 134, 148, 447) — šechno (šehno 301, 322, 423, šeno 119)

fšeckno

fšecko (fšeckož 314) — šecko

icko (fšystko 831, 833)

fše 72, 91, 95

2                 Vymezovací zájmeno všechno má základ v podobě veš. Už ve staré češtině se jednoslabičné tvary nom. a akuz. sg. i pl. (veš, vši) spojovaly s formanty -cek, -chen (a dalšími) a postupně zatlačovaly tvary kratší. Tvar všeckno vznikl kontaminací zájmen všechnovšecko. Forma všicko je utvořena analogií podle plurálových tvarů.

V současné češtině jsou kodifikovány jako spis. formy všechno, všecko a kniž. a zast. všeckno. Náslovné v- vyslovované místy v svč. nář. jako bilabiální w- zde neregistrujeme.

3                 Výrazem rozšířeným po celém jazykovém území je slovo všecko. V Čechách se navíc užívá i označení všechno, vých. hranice přiřazuje k tomuto areálu i jz. úsek Moravy. Podoby s počátečním š- se vyskytují soustředěně v svč. nář. oblasti, roztroušeně pak i na již. a záp. okrajích Čech. Místy v Čechách (častěji v jejich již. části) byl zachycen i kontaminovaný tvar všeckno. Pro přechod. pás čes.-pol. nář. je typická obměna všicko.

Situace ve městech vesměs odpovídá venkovskému okolí, do většiny mor. měst proniká pod vlivem spis. jazyka označení všechno, v několika mor. městech byla v mluvě mládeže navíc zaznamenána i forma vše.


4    vše  stč., Jg též vsie, Tk, MČ

všecko  stč., Jg, Tk, MČ, sloven. všetko

všicko  pol. wszystko, hluž. wšitko

všeckno  stč., Jg, Tk i MČ kniž. a zast.

všechno  stč. (též všechko), Jg, Tk, MČ


5    fšechno Ju 1–4, Ru 4 — šechno Ju 4 — šechno Ju 2 — fšehno Ju 2 — fšecko Ju 1–4, 6, Ru 2–5 — šecko Po 1 — šecko Po 1

6    SSA 10.99, OLA 2882