242 (husa) kejhá (951)

1    M         kejhá — krejhá — kajhá (též 124) — káhá — káká (též 506, kaká 625, káče 302) — gagá (gjagá 755, giga 808) — gágá — gégá (též géče 749) — gyngo 832–834

gagoce (gagoče 832, hlahoce 825, gagoňi 812, gagyňá 706) — gegoce 750, 826, 828

gagotá

tragá 628 (trajdá 626)

N          křičí, kváká, kváče 711, štěbetá, šteboce 730, 736, gdáká 716, 731

2                 Mapa registruje nářeční ekvivalenty spisovného pojmenování (husa) kejhá, tj. vydáva pronikavý zvuk. Zachycené výrazy se liší především hláskoslovně (např. gágá × gégá × kejhá × kajhá × káhá × káká, gagoce × gegoce); byly však zaznamenány i rozdíly slovotvorné (gagá × gagotá), morfologické (gagotá × gagoce) a okrajová diference kejhá (gágá) × trágá, kterou považujeme za lexikální. K rozdílu gagotá × gagoce srov. např. IV-297 chlastá nebo IV-298 lítá.

Základem všech pojmenování jsou slabiky napodobující hlas husy. Na mapě jako základní formu uvádíme podobu kejhá, shodnou se spisovným označením a územně nejrozšířenější.

Nemapovány zůstaly výrazy označující hlas husy v jiné situaci, např. při svolávání housat (štěbetá), a také nespecifikované výrazy (např. křičí, kváká).

3                 Jednoduchá situace v Čechách kontrastuje se složitým stavem na Moravě. Výrazný je rovněž protiklad mezi podobami základů slov se střídáním souhlásek k – h (v Čechách a na záp. polovině Moravy) a g – g (na zbývající části území našeho národního jazyka).

Nejrozšířenější forma kejhá pokrývá téměř celé Čechy (s výjimkou záp. a jz. okrajových oblastí) a zhruba celou záp. Moravu s výběžkem až na Kroměřížsko. Na Domažlicku a Prachaticku tvoří mikroareály podoba krejhá, na záp. od Jindřichova Hradce byla zapsána obměna kajhá. Dva od sebe oddělené areály (na zč. okraji a na Boskovicku a sev. Brněnsku) vytváří forma káká. Variantu káhá máme doloženu především z území mezi Strakonicemi a Klatovy.

Na vých. polovině Moravy a ve Slezsku je nejvýznamnější rozdíl slovotvorný, a to mezi výrazy gagá a gagoce, popř. gagotá. Slovo gagá tvoří několik menších areálů; je charakteristické pro oblast vých. a jv. od Brna, pro záp. Prostějovsko, Šumpersko a Zábřežsko; dále se vyskytuje na Hlučínsku, Těšínsku a Příborsku. Varianta gágá byla zaznamenána především v okolí Kyjova a na záp. Uherskobrodsku, jižně od Vsetína je běžná podoba gégá, z Těšínska se dokládá forma gyngá. Výraz gagoce vytváří velký areál pokrývající jz. Slezsko, Valašsko (s výjimkou jv. okraje), Holešovsko a část centrálního úseku střm. nář. kolem Prostějova. Odděleně se vyskytuje ještě na širším Břeclavsku. Na Frýdecku byla rovněž zapsána forma gegoce. Obměna gagotá je příznačná hlavně pro záp. Opavsko a již. Slezsko.

Lexém tragá se ojediněle dokládá z již. Moravy.

4                 Všechny výrazy jsou onomatopoického původu. Vycházejí z napodobení hlasu husy, jehož základem jsou zvuky připomínající zado-
patrové souhlásky k, g, popřípadě hrtanové h. Ty se různě ve slabikách kombinují: g – g, k – h, k – k.