221 (kočka) mňouká (910) —

1    M         mňouká (ňouká 305, mňonká 674, 71, 95) — mňauká (mňaugá 75) — ňauká (ňanka 805, ňauga 806) — mňáká (mňágá 741, 72, mňangá 733, mňančá 72, mňáňá 746)

mňoučí (mňučí 119, 157, 432, 620, 636, mňočí 627, 634–637, 654, 665, mňončí 662, munčy 818) — mňaučí (mj-, mňafčí 507, mňaudží 735) — ňaučí — mňančí (mj-, mňaňčí 659, 714, 716, 67, 72, mňamčí 616, 830, 82, mňandží 734) — mňačí (mj-) — ňamčí (též 616)

kňaučí (gňaučí 450, kňoučí 302, 435, kňafčí 508, kňauká 301)

N          mrauká, ňaurá, mňaurá, kňaurá, mrňouká, mraučí, mraudží, mrančí, raučí, ňarčí, mňarčí, břeští, škrýme

2                 Sloveso mňoukat, užívané o kočce ve významu ‚vydávat zvuk znějící jako mňou‘ má vzhledem k své onomatopoické povaze řadu obměn především v hláskovém skladu, jež rozmanitě vystihují původní citoslovce *miau (mňauká, ňauká, mňáká apod.). Ve vokalické složce se nověji objevuje vedle starého -au- diftong -ou- (mňouká, ňouká). V plánu slovotvorném jde o formy 4. a 5. slovesné třídy vycházející z téhož základu (inf. mňoukat × mňučet), jimiž je zřejmě postižen průběh děje jako členěný (-at: mňouká), nebo nečleněný (-et: mňoučí). O rozdílu mezi slovesy typu mňoukat a mňoučet viz III-179 (kráva) bučí. Ojedinělé jsou podoby s obměnou k > g (mňágá, mňangá), proto je na mapě neregistrujeme.

Označení kňaučí lze považovat za samostatný lexém.

Mezi zapsanými pojmenováními existuje mnohdy podstatný rozdíl sémantický. Vedle sledovaných názvů byla totiž zachycena i řada dalších jednotlivě doložených označení, která plně neodpovídají zadání otázky, neboť jsou projevem kočičí „nelibosti“ (vesměs souvisejí s citosl. *mrau a *mrňau vyjadřujícími hněv: mrauká, mraučí, mrančí, popř. i ňarčí a ňaurá). Tyto podoby, stejně jako slovesa břeští a škrýme, mapovány nebyly.

3                 Základní rozdíl spočívá v rovině slovotvorné. Zatímco v Čechách byla zaznamenána převážně slovesa vycházející z infinitivu zakončeného na -at (např. mňoukat: mňouká), pro Moravu jsou spíše charakteristická slovesa od infinitivu na -et (mňaučet: mňaučí aj.).

Téměř celočeským označením, zasahujícím souvisle i na záp. a jz. Moravu (až po Brno), je sloveso mňouká, shodné se spis. jazykem. Vyskytuje se i mimo tento makroareál, častěji na již. a vých. okraji střm. nářečí. Ve vých. Čechách (na Podorlicku a Litomyšlsku) zapsáno nebylo. Forma s -au- (mňauká), patrně starší, se zachovává spíše při okrajích, místy v dubletě s -ou- (mňouká) – v Poohří, Podještědí, v oblasti svč., na vých. Doudlebsku a na Třeboňsku a roztroušeně i jinde, na Moravě pak jen sporadicky. Při svč. okrajích se užívá variant s náslovným ň- (ňauká). V Čechách je doložen rovněž výraz kňaučí, jenž tvoří nevelký areál na Doudlebsku a ojediněle se vyskytuje na Chodsku a jižně od Svitav.

Na Moravě je situace poněkud složitější – s větším množstvím pojmenování dubletních. Východní hranici areálu slovesa mňouká lze zároveň pokládat za výraznou čes.-mor. izoglosu oddělující slovesa třídy páté (častější v Čechách) od čtvrté (obvyklejší na Moravě). Na severu přičleňuje k Moravě Náchodsko, Podorlicko a Litomyšlsko, jižněji pak probíhá zhruba v ose Jevíčko – Mikulov, přičemž existují četné oboustranné přesahy. Na Moravě jsou výraznější areály tvořeny podobami mňaučí (v centr. typu střm. nářečí s přesahem na Vysokomýtsko a Novoměstsko a na Brněnsku a Břeclavsku s Kyjovskem; dále bylo zaznamenáno také na Těšínsku a Jablunkovsku), mňančí (na jv. území a odděleně pak na Boskovicku a sev. od Ostravy), mňačí (ve vých. části Valašska a Slovácka) a ňamčí (na Valašsku s přilehlou částí Hané, na Frenštátsku a Opavsku). Méně časté hláskové obměny mňoučí se užívá zejména na území mezi Boskovicemi a Brnem.

Ostatní označení jsou méně frekventovaná. Jsou to jednak názvy s počátečním ň- (ňaučí), zachycené na Zábřežsku, sev. Novoměstsku a již. od Opavy (zde ňaučí/ňauká), jednak obměna mňáká roztroušeně zaznamenaná ve vm. nářečích.

V městské mluvě v Čechách převládá sloveso mňouká, na Moravě se vedle něho objevují ještě další podoby, vesměs odpovídající mluvě venkovského okolí.

4                 Všechna slovesa jsou utvořena od citoslovečných základů (mňau, ňau, kňau, mňou…).