217 psík (895)

1    M         pejsek — pesek — pajsek 448, 450, 461 (bajsek 452, bajzek 437, 438)

psík — psejk (též 62)

psíček — psejček

psák (ps’ok 812, 818, pśok 830, 831, ps’ak 801)

N          psisko 107, psišťe 107, ps’a 819, 820, psíča 742, 747, 749, 750; pesal, pesál, pejsal

2                 Otázka byla zaměřena na zjišťování především slovotvorných rozdílů v pojmenování malého psa (psík, psíček, psák, pejsek), zároveň se zaznamenávaly i diference hláskoslovné (např. pejsek × pesek × pajsek, psík × psejk, psíček × psejček).

Kromě požadovaných podob deminutivních byla místy zapsána také slova expresivně zabarvená, popřípadě slova s významem ‚štěně‘ (psisko, psiště, psíče, pesal; ps’a). Tyto neadekvátní názvy se nemapovaly – s výjimkou dialektismu pesek, který může označovat jak štěně, tak i malého psa.

3                 Po celém území se užívá odvozenin od subst. pes. Převládajícím názvem v Čechách je podoba pejsek, na Českobudějovicku a Třeboňsku se objevuje nečetné pojmenování pajsek. Výraz pejsek zasahuje až na záp. Moravu (zhruba po linii Šumperk – Svitavy – Nové Město na Moravě – Brno – Mikulov). Většinou v dubletě s ním se vyskytuje varianta psík (takřka v celé již. části zkoumaného území), v nářečích vm. se dokladá jako jediná – jen místy v dubletě s formou psíček. V široké oblasti centrální Moravy vytváří souvislý areál obměna psejk (psék). Ve Slezsku (kromě úseku mezi Ostravicí a Odrou) byl jako nedubletní zachycen dialektismus pesek.

K územně méně vyhraněným odvozeninám patří jzč., vm. a slezské pojmenování psíček a středomoravské označení psejček (pséček) – převážně na Prostějovsku a v okolí Brna. Pro zkoumané lokality na území Polska a pro přilehlé Bohumínsko je typický dialektismus pśok (< ps’ák).

Situace ve městech vesměs odpovídá venkovskému okolí.