ČJA 3

206 (koza) se prská (867) —

1    M         prská se (prská 104, 141, 822, prcká se 304, pršče se 630)

prčí se (brči se 613, brnčí sa 701, prnčý se 702, prnká se 702)

hoňí se (též 257, h. śe 829, 831–834, guňi še 835, 836, hončí se 702, hončy 806) — hóňí se (též 681)

honcuje (honcujo 801, honcuje se 813)

bouká se 113, 116, 117

breká se (brekuje se 146, brečí se 135, 136)

bříská se (vříská se 317)

chruje se 102, 130

bjehá se 458, 520, 603, 666

de ke kozlu 205, 503 (de k puklu 303, 304, 317, de k puku 451, 454, 456, 457)

chce k puklu (chce k puku 449, chce k capovi 713, chce puka 452)

chce ke kozlum 517, 519

chce jit ke kozlum 515, 602 (chce jit ke kozlovi 510)

chce se prčit (chce se prčet 673, chce se prskat 416, 426, 614, 623, 626,638, chce se hoňiť 678, chce se hóňiť 684)

S          burcuje se 137, horuje se 710, bokuje 803

2                 Mapa zobrazuje zeměpisné rozšíření nář. pojmenování pro projev pohlavního pudu u kozy. Zapsaná slovesa jsou většinou zvratná (např. (koza) se prská, (k.) honí se), jen ve Slezsku je časté vyjádření slovesem ne

zvratným (např. honcuje). Řídce se užívá též opisných spojení typu (koza) jde ke kozlu / (k.) chce kozla / (k.) chce
jít ke kozlům
nebo chce se prčit. Slovesná část těchto spojení se v podstatě shoduje s týmž typem pojmenování
říje u kobyl (srov. III-194 (kobyla) chce hřebce).

Vedle rozdílů lexikálních přináší nář. materiál také diference slovotvorné (např. prská se × prčí se, honí se × honcuje), řídce i hláskoslovné (honí se × hóní se). Poměr mezi lexémy prská seprčí se a mezi slovesy honí sehoncuje hodnotíme jako rozdíl slovotvorný, protože od původu jde o slova vycházející ze společného základu. Na mapě nesledujeme morfologické diference typu ke kozlu × ke kozlovi; k nim srov. IV-53 sousedovi dat. sg. m.

Náš materiál byl konfrontován s údaji v KLA. Srovnání potvrdilo oprávněnost mapování sporadicky se vyskytujících výrazů stejně jako výrazů přenesených z pojmenování projevů říje u jiných zvířecích druhů, např. chruje se, bouká se (zpravidla u sviní), běhá se (zpravidla u krav).

3                 Hlavním protikladem je rozdíl mezi slovy prská seprčí se na straně jedné a ostatními názvy na straně druhé; ty mají většinou ráz okrajových regionalismů.

Výraz prská se je běžný téměř po celých Čechách a na Moravě zasahuje až na Boskovicko a Brněnsko. Zhruba východní polovinu střm. nář. a jižní část nář. vm. charakterizuje označení prčí se.

Pojmenování honí se pokrývá tři od sebe oddělené oblasti. Jednak se vyskytuje v již. Čechách a na přilehlé části jz. Moravy, jednak v mikroareálu na Zábřežsku, jednak ve velké oblasti ve středním a severním úseku vm. nář. se sousedním Holešovskem a ve východní polovině nář. slezských. Hlásková varianta hóní se je typická pro Uherskobrodsko a Zlínsko, na severu dosahuje až ke Vsetínu. Záp. Slezsko se vyděluje ekvivalentem honcuje.

Malé areály v Čechách vytvářejí výrazy bříská se (záp. okraj), breká se (vých. okraj) a bouká se (Náchodsko).

Spojení chce se prčit bylo zapsáno především v oblasti mezi Brnem a Kyjovem a na širším Kroměřížsku. Další spojení byla zaznamenána víceméně ojediněle, a to na Klatovsku (chce k puklu), na Doudlebsku (jde ke kozlu) a v čm. nářečích (chce jít ke kozlům).

4                 Většina výrazů je utvořena od sloves nereflexivních formantem se.

běhá se  v sled. významu jen nář.; SSJ behať sa (Jg, SSJČ, pol. biegać się, hluž. běhać so, u všech ‚projevovat pud k páření u zvířecích samic vůbec‘) — Od běhat (psl. *běgti ‚běžet, běhat‘).

bokuje  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (bocken ‚prskat se, běhat se‘).

bouká se  v sled. významu jen nář. — Přenesením (Jg, SSJČ ‚projevovat pohlavní pud u svině‘).

breká se  jen nář. — Patrně z onomatopoického výrazu bekati ‚mečet‘ se zesilovacím r.

bříská se  v sled. významu jen nář. (Jg i SSJČ břískat ‚vřeštět, křičet‘) — Od vřískat, rozšířením významu.

burcuje se  v sled. významu jen nář. (stč. burcovati ‚lomozit‘) — Rozšíření významu ‚lomozit‘ patrně motivováno hlučným chováním koz v době říje.

honcuje se  v sled. významu jen nář. — Přenesením (Jg ‚honit se‘, SSJČ ‚pářit se (o zajících, králících)‘).


honí se  Jg, SSJČ, SSJ honiť sa, pol. gonić się — Od honit (psl. *goniti).

hóní se  jen nář. — Viz honí se, zdloužené ó pravidelnou vm. změnou před ň.

horuje se  jen nář. (Jg hornit se, SSJ horovať sa — u obou ‚projevovat pud k páření u kobyl‘) — Přenesením.

chce jít ke kozlům, chce ke kozlům, chce k puklu  jako spojení v sled. významu jen nář.

chce se prčit  jen nář.

chruje se  v sled. významu jen nář. — Přenesením (Jg, SSJČ mysl. ‚projevovat pohlavní pud u sviní‘).

jde ke kozlu  jako spojení v sled. významu jen nář.

prčí se  jen nář.; Kt (Jg prčet „prkem smrděti“, SSJČ prča ‚koza‘ nář., často pejor.) — Psl. *pьrkati (má paralelu s litevským buźkìtis ‚pářit se (o kozách a ovcích)‘).

prská se  Jg, SSJČ — Sk-ové intenzivum od *pьrkati, viz prčí se.

5    prská se Po 1, Ju 3, 4, Ru 2 — pršlí se Ru 3 — prlí se Ru 3 — bjehá se Ru 4 — hoňí se Ju 7

6    AJŚ 580, AJPP 162, SSA 2.39

Fi