ČJA 4

205      dobré gen., dat., lok. sg. f. (2237, 2238)

1    M         pův. gen.: dobré — dobre — dobrí — dobri

pův. dat.: dobrej (dobrí 712, 714) — dobré (dobr 649, 652, 653, 657, 658, dobrí 669–671, 673) — dobréj

2                 V gen., dat., lok. sg. f. se vedle podoby dobré, shodné se spis. jazykem, objevují v nář. další formy, které jsou jednak pokračováním starších tvarů (jež však většinou prošly pozdějšími hláskovými změnami), jednak výsledkem unifikačních tendencí.

K vyrovnání tvarů gen., dat. a lok. sg. f. došlo během historické doby. Ve spis. jazyce se prosadil původní tvar genitivní (dobré), v nářečích je situace složitější; někde proběhlo vyrovnání ve prospěch tvaru gen., jinde ve prospěch tvaru dat. (dobrej) a na části území ke splynutí nedošlo. O předpokladech splynutí viz ČJA 4, Adjektiva, s. 296, 298.

Původní koncovka gen. sg. f. se objevuje jen v slez. nář., avšak v pravidelně krácené podobě (srov. PRO Ala). Zakončení je výsledkem úžení v koncovce gen. (é > í, srov. PRO E5), na Moravě navíc podléhá pravidelnému krácení (srov. PRO A1b). V Čechách se forma s krácenou koncovkou -i nedůsledně objevuje ve vých. části svč. nář., avšak obvykle vedle tvaru s délkou.

Zakončení dat. sg. f. -ej, -éj (stč. dobřiej) vzniklo vyrovnáním podle tvarů např. dobré, dobrého, dobrému ve shodě se zájmennou deklinací (srov. dat. sg. mej, méj). Vm. -éj též patrně souvisí s tendencí ke dloužení é před j v části vm. nář., srov. např. zloďéj, komparativ tepléj (viz dloužení e > é, např. ČJA V-181 zloděj).

Středomoravské (-), jak ukazuje zeměpisné rozšíření, je monoftongizovaná dat. koncovka -ej (ej > é, , srov. PRO D1ac); za pův. é by zde bylo í. (V menší enklávě na Kyjovsku vzniklo zakončení monoftongizací velmi zavřeného diftongu -ej, k zakončení v čuháckých nář. srov. PRO D1b.)

Pro větší přehlednost je představeno zeměpisné rozšíření koncovek gen., dat. a lok. sg. f. (i když se jedná o shodný repertoár koncovek) na třech mapách. Mapa a) je věnována gen. sg. f., mapa b) dat. a lok. sg. f. a na mapě c) jsou zakresleny oblasti, v nichž došlo, či nedošlo k vyrovnávání tvarů gen., dat. a lok.

3                 a) Nejrozšířenější je pův. tvar gen. dobrí (s úženým é > í), který se vyskytuje v celých Čechách (ve vých. části svč. nář. převážně dubletně vedle formy dobrej), v návaznosti pak na jz. Moravě po linii Nové Město na Moravě – Brno – Mikulov (zde v pravidelně krácené podobě dobri). Pův. tvar dobré s nezúženou (avšak pravidelně krácenou) koncovkou byl zachován v sev. a stř. pruhu slez. nář., zahrnujícím záp. Opavsko, Hlučínsko, Příborsko a ostravický úsek.

Na ostatní území pronikla dat. koncovka -ej, která podléhá pravidelným hláskovým změnám. Forma dobrej tvoří areál ve vých. úseku svč. nář., mezi Novým Městem na Moravě a Svitavami, odděleně na již. Opavsku a vých. od Lipníka nad Bečvou, dále pak v oblasti přechodových nář. čes.-pol. a v jz. části vm. nář. Na většině teritoria vm. nář. bylo zapsáno zakončení -éj. Forma dobrej byla ojediněle zachycena i jinde, zvláště pak v oblasti střč. a čm. dialektů. Pro střm. nář. bez jz. části je charakteristická varianta dobré.

Ve městech se nejčastěji užívají tvary shodné s nář. okolím, jen ve vm. městech se vlivem spis. jazyka uplatňuje často tvar dobré.

b) Mapa dat. a lok. sg. f. se od mapy gen. sg. f. odlišuje zvláště situací v oblasti jzč. nář. bez Chodska. V této části Čech je rozšířen převážně jako jediný tvar dat. dobrej. Ten byl též častěji zachycen jako dubletní v Poohří.

O rozšíření ostatních podob viz odd. 3a).

c) Tvarovému splynutí se vyhnula jen oblast jzč. nář. (bez Chodska); zde je zachován rozdíl mezi tvary gen. a dat., lok. sg. f.

K vyrovnání ve prospěch tvaru gen. sg. f. došlo zejména v dialektech stř. a sv. Čech (bez východního cípu) a jz. Moravy, odděleně na Chodsku a dále ve stř. pruhu slez. nář. (zahrnujícím Hlučínsko, Příborsko, ostravický úsek) a na záp. Opavsku.

Vyrovnání ve prospěch dat. sg. f. proběhlo na vých. okraji svč. nář., ve většině střm. nář. (východně od linie Nové Město na Moravě – Brno – Mikulov), v celé nář. skupině vm., dále na stř. Opavsku a ve vých. a jv. části přechodových nář. čes.-pol.

K prolínání obou vyrovnávacích procesů dochází zejména na části vých. okraje svč. nář.


4    dobré  stč. jen gen., Db, Tk, MČ

dobrej  stč. dobřiej jen dat. a lok., sloven., pol., hluž. dobreje gen., dobrej dat. a lok.


5    dobrí Ju 1, 3, Ru 4 — dobri Ju 2 — dobrej Po 1, Ju 2, 4, 7, Ru 5 — gen. dobrí, dat. dobrej Ru 3

6    ASJ II 150:139, MAGP 227, AJPP 468, SSA 12.6, OLA 2932, 2933

Ko