202 nalevo! (855)

1    M         čehy (čehi, čehí) — ťehy (ťehi, ťehí)

čihy (čihi, čyhy, čihí, čyhý) — ťihy (ťihi, ťihí, ťihý) — pihy (pihi)

číjou 417, 426, 438, 451

hí (hi)

híjej — hijej

híjou (híjouej 415) — hijou

híjuma 454, 457, 460 (híjúmá 448, 458, hjuma 456)

híse 322–324, 333, 441 (hiza 606)

bista — vista 306

bistaha

hajs (hís 733)

ouč 437, 438, 424, 426

k sobje 743, 744, 751, 752 (sob’e 742)

sasa 745, 752–755

2                 Mapa sleduje povely pro potah (především koňský) k zahnutí doleva.

Na velké části zkoumaného území jsou stejné povely pro koňský i pro kravský potah, pouze na jihu Čech a Moravy se pobídky rozlišují. Na mapě jsou výzvy pro koně zachyceny v areálech s nápisy nebo značkami, odlišné pokyny pro hovězí dobytek k zahnutí vlevo (hijou, híjou, číjou, ouč, hajs, sasa, (k) sobě) jsou zobrazeny malými plošnými značkami. Varianty povelů pro hovězí dobytek s významem ‚nalevo!‘ (ale také ‚napravo!‘, srov. III-203) mají na jihu Čech a na jihozápadní Moravě společný rys, a to sufix -ou, který se eventuálně vyskytuje i jako samostatný povel ouč.

U povelů s významem ‚nalevo!‘ převládají vokály i a e, u pokynů s významem ‚napravo!‘ vokály o a a (srov. III-203). Spojujícím rysem pro většinu povelů s významem ‚nalevo!‘ je slabika -hi-, ale pro hovězí dobytek tomu tak být nemusí.

Kvantita koncové samohlásky výrazů čehy, čihy a tihy je kolísavá. Není vyloučeno, že souvisí s různým typem intonace nebo s různou mírou emfáze. Obecně lze říci, že v Čechách je obvyklejší realizace s dlouhou koncovou samohláskou a na Moravě se samohláskou krátkou. Výzvové citoslovce hí mívá ojediněle na jz. Moravě realizaci s krátkým vokálem hi.

Citoslovce čehy a čihy zde považujeme za dva samostatné lexémy, i když zřejmě mají společný základ.

Nářeční ekvivalent hajs, zachycený porůznu na Slovácku, má v jiných lokalitách význam ‚napravo!‘ (srov. III-203) nebo jeď!‘ (srov. III-200).

3                 Jako základní protiklad se jeví rozdíl mezi převážně českým čehy, moravským čihy s obměnou tihy a okrajovými bista, bistaha, hí, híjej, hijej.

Výzva čehy je doložena téměř v celých Čechách (s výjimkou jejich záp. a již. okrajů) a dále vytváří samostatný areál na Moravě s centrem na Prostejovsku. Obměna těhy byla zapsána především na širokém Strakonicku a na jz. střm. nář.

Slezsko, sev. polovinu Moravy a severovýchodní okraj Čech pokrývá výraz čihy, který navíc vytváří mikroareál na západě Čech mezi Plzní a Rakovníkem. Obměna tihy je běžná na jižní polovině Moravy a na jihu Čech a varianta pihy mezi Vsetínem a Uherským Brodem.

Na západním okraji Čech se nalézá areál nářečního ekvivalentu bista a obměn bistaha a vista.

Na Prachaticku, již. Českobudějovicku a odděleně na Znojemsku a Moravskokrumlovsku se vyskytuje povel hí, který byl zapsán (jako dubletní) i na Prostějovsku.

Citoslovce híjej vytváří souvislý areál v jv. Čechách a obměna hijej na jz. Moravě.

V této oblasti se vyskytují též výzvy hijou, híjou, číjou, ouč, které jsou však určeny pouze pro hovězí dobytek. Ve vm. nář. jim odpovídají citoslovce hajs, sasa a k sobě.

Další výrazy mají charakter spíše okrajový. Na Klatovsku byl zapsán povel híse a v doudlebském úseku híjuma.

4                 Naprostá většina povelů je citoslovečného původu. Jsou variabilní po stránce zvukové i významové. Mohou vznikat paralelně v růz-
ných jazycích, většinou je jejich příbuznost elementární, nikoli genetická. České hí, čehy, čihy a bista lze srovnat se sloven. čihi, čihí, hajs,
pol. wista, hluž. hi, něm. hüst, hist ‚nalevo!‘, wist ‚napravo!‘ a maďarským hí, hajsz ‚napravo!‘ s dalšími variantami (např. hiszra, hajcz, hasz,
hejsz).