20        mrkev nom. sg. f. (1135) —

1    M         mrkev (marekev 832, marek’ev 833, 834, 836)

mrkva

mrkvja (mrkvija 643, marekf’a 830–836, 84)

mrkve 649

2                 Zjišťovaly se nář. formy nom. sg. feminina mrkev. Byly zachyceny morfologické diference (mrkev × mrkva × mrkvja × mrkve). Toto původně ъv-kmenové femininum si v čes. nářečích v užším smyslu a na záp. Moravě (rovněž v jazyce spisovném) podrželo podobu mrkev (typ píseň). Na vých. polovině Moravy a ve Slezsku přešlo ke skloňování typu žena (mrkva), zčásti i k typu růže (mrkvja). Nový tvar mrkve vznikl příklonem k subst. typu růže. Vedle uvedených morfologických rozdílů byla zaznamenána i hlásková varianta marekev (v návaznosti na polštinu). Na mapě ji samostatně nezakreslujeme.

3                 Základní protiklad tvoří podoba mrkev (Čechy, záp. polovina Moravy a území vých. od řeky Ostravice) a forma mrkva (vých. polovina Moravy a záp. a již. podskupina slez. nářečí). Tvar mrkvja se objevuje v oblasti mezi Brnem, Mikulovem a Kyjovem a v přechodových nářečích česko-polských. Ze Zábřežska pochází ojedinělá forma mrkve.