ČJA 2

193 hrobník (1947)

1    M         hroík (hromňik 103, 106, 109, 204)

hrobař (robař 462, 508, 651) — hrobář (též 755)

hrobák 322, 332

kopidol — kopidul

2                 Zjišťovalo se nář. pojmenování pro člověka, jenž kope hroby a pohřbívá mrtvé. Spisovný jazyk má pro toto povolání názvy hrobníkhrobař. Obě varianty se vyskytují i v nářečích. Na mapě sledujeme kromě rozdílů lexikálních a slovotvorných i rozdíly hláskové (hrobař × hrobář, kopidol × kopidul). Ve městech se udržují tradiční nářeční názvy, pouze do mluvy mládeže proniká výraz hrobník.

3                 Čechy a Morava se lexikálně odlišují odvozeninami od základu hrob- (hrobař, hrobník) od Slezska, kde byla zaznamenána složenina kopidol/kopidul.

Největší rozsah má lexém hrobař. Vyskytuje se nedubletně na celé Moravě, ve vých. části svč. a střč. nář. oblasti a v jzč. nářečích. Dále se objevuje jako dubleta při okrajích areálu slova hrobník zaujímajícího velkou část stř. a sev. Čech. S obměnou hrobář se setkáváme v oblasti mezi Prachaticemi, Táborem a Jindřichovým Hradcem. Ta pokračuje úzkým pruhem podél bývalé zemské hranice na sever až k Vysokému Mýtu. Na Klatovsku byla sporadicky zaznamenána slovotvorná varianta hrobák.

Ve Slezsku je základním pojmenováním slovo kopidol, jež má na Opavsku a v bodech v Polsku a na Těšínsku podobu kopidul.


4    hrobák  jen nář. — Viz hrobař.

hrobař  Jg, SSJČ, pol. grabarz — Od hrob, to z psl. *grobъ.

hrobář  jen nář.; SSJ hrobár — Viz hrobař. Využití přípon -ař, -ář srov. se slovem stolař v komentáři I-153/221.2 truhlář.

hrobník  stč., Jg, SSJČ, pol. grobownik — Viz hrobař.

 

kopidol  jen nář.; Jg mor., Bš kopidoł (val. a laš.) — Složenina ze slovesného základu kop- (kopat) a ze jména dol (to z nepřímých pádů substantiva důl ‚jáma‘ SSJČ zast. a nář.).

kopidul  jen nář.; pol. kopidół žert. — Viz kopidol, reflex sukundárně dlouženého o v návaznosti na polštinu.


5    hrobař Po 1, Ju 1–6, Ru 2, 4 — grobar Ju 5

6    —

Om