ČJA 2

183 doprošovat se (1999) —

1    M         doprošovat se (doprosovat sa 736, doprosovac sa 755)

doprášat se (dopróšat se 708, 731, 743)

prosit se

dopytovat se

2                 Zjišťovaly se slovotvorné rozdíly slovesa doprošovat se ‚dožadovat se snažnou, pokornou prosbou pomoci, rady ap.‘. Vedle diferencí slovotvorných (doprošovat se × doprášat se × prosit se) byl zachycen i okrajový rozdíl lexikální (dopytovat se). Sloveso prosit se patrně nebylo zjištěno v plném rozsahu.

Nářeční výzkum byl regionalizován pouze na Moravu a Slezsko. V řadě zkoumaných bodů (hlavně v oblasti střm. dialektů a ve městech) zcela chybí nář. ekvivalent. V Čechách je pouze sloveso doprošovat se.

3                 Na celém zkoumaném území je běžný výraz doprošovat se. Z vm. nářečí, Frenštátska a záp. Slezska se dokládá slovotvorná obměna doprášat se (často dubletně). Sloveso prosit se se objevuje roztroušeně na celé Moravě a ve Slezsku.

Na východě Slezska byl zaznamenán reliktní lexém dopytovat se.


4    doprášat se  jen nář.; Bš, ALJ též han., pol. dopraszać się — Sekundární imperfektivum od doprosit.

doprošovat se  Jg, SSJČ, SSJ, dluž. dopšosowaś — Sekundární imperfektivum od slovesa doprosit.


dopytovat se  jen nář.; Kt — Od nář. dopýtat ‚vyžebrat‘, to od ptát, srov. II-182 žebrat,

prosit se  stč. prositi sě, Jg, SSJČ, Bš, SSJ prosiť sa, pol. prosić się, hluž. prosyć — Zvratná podoba k prosit (psl. *prositi).


5    —

6    —

Mj