179 (kráva) bučí (803)

1    M         bučí — mučí

búká 734, 735 — muká (mouká 452)

bečí (bjačí 755)

béká 708, 729, 730, 750

bručí (brunči 830) — mručí 160 (mrčí 715, mrnčý 749)

ryčí (řičí 440) — ručí 737, 746

ryká 806, 813 — rúká 756 (řúká 736)

hučí

řve — říve

S          hutá 109, rumágá 757

N          mamře 816, 828, troubí 107, 502, 808

2                 Sledovaly se nář. ekvivalenty slovesa bučí (o krávě) s významem ‚vydává táhlý temný zvuk znějící jako bú‘.

Při výzkumu se zaznamenávalo, zda mezi nář. výrazy nejsou sémantické rozdíly: a) kráva bučí, b) kráva bučí hlady, po teleti. Získaný materiál však takové rozdíly neprokázal. Některé názvy se zvláště na Moravě vyskytují v dubletě (bučí, řve), mluvčí je však volně zaměňují, proto jsme na eventuální původní významový rozdíl při mapování nebrali zřetel. Výrazy mamře a troubí jsme nemapovali, protože mají zvláště silné expresivní zabarvení a označují specifický zvuk, který kráva vydává.

Kromě rozdílů lexikálních a hláskoslovných (např. bučí × mučí) se objevila též diference slovotvorná (typ bučí × búká), ta původně znamenala i odlišnost významovou: původní staročeské ě-kmeny vyjadřovaly zvuk nerozčleněný (bečí, bučí, mučí, ryčí), a-kmeny označovaly pak děj přirozeně či jinak rozčleněný (béká, búká, muká, ryká; podrobněji o tomto problému viz D. Šlosar, Slovotvorný vývoj českého slovesa, 1981, s. 47).

Materiál byl doplněn údaji z KLA.

3                 V celých Čechách (s výjimkou záp. okrajů) a na Moravě kromě vm. nář. je rozšířeno většinové pojmenování bučí. To je shodné se spisovným jazykem a proniká dále do oblastí s jiným lexémem; bylo zaznamenáno též ve všech městech.

V záp. Čechách se vyskytují slova bečí (na Chodsku, Plzeňsku a Manětínsku) a bručí (na samém okraji kolem Rakovníka a Loun), posledně jmenovaný ekvivalent byl zachycen též v Podkrkonoší.

Zejména pro již. polovinu střm. a vm. nář. je charakteristický výskyt forem řve a říve převážně v dubletě s lexémem bučí. Mezi Boskovicemi a Brnem (ale i na Kyjovsku) bylo zaznamenáno sloveso hučí. Zejména na Boskovicku se objevuje výraz mučí, varianta muká je rozptýlena při jz. okraji střm. nář.

Oblast slezských nář. se vyděluje tvarem ryčí, větší sev. část vm. nář. (Valašsko s přesahem ke Kroměříži a sev. Slovácko) se odlišuje výrazem bečí, varianta béká byla zaznamenána sz. od Uherského Brodu. Na Slovácku byly rozptýleně zachyceny též podoby ručí a rúká.

4                 Všechna doložená slovesa jsou onomatopoického původu. Některá se vztahovala primárně k bučení krávy, jiná byla přenesena doda-
tečně (např. bručet, mručet, bečet, bručet – pův. ve vztahu k medvědovi, ovci, k silnému, temnému zvuku vůbec – nebo řvát ‚vydávat silný hlas‘).
U rozdílů typu bukati × bučeti jde o různé konektémy mezi citoslovcem a kmenotvornou příponou.