177 kouř (190) —

kouří se z komína (192)

1    M         kouř (kuř 116, 118, 127)

dým (dim 430, 463, 755, 756)

čoud — čud — čmud (čmoud 10, 12, 145, 665)

hulán

2                 Otázka byla zaměřena na lexikální rozdíly v nář. pojmenování pro plyny a saze vznikající při hoření. Kromě diferencí lexikálních byly zachyceny též rozdíly hláskoslovné (zejména čoud × čud × čmud).

U dubletních výrazů byly někdy zaznamenány odlišnosti ve stupni expresivity (hulán a čoud byly nezřídka hodnoceny jako více nebo méně expresivní) a rozdíly významové (čoud i dým někdy znamenají ,zplodiny spalování pronikající z kamen do místnosti‘ na rozdíl od kouře, který uniká komínem, jindy je slovo kouř spojováno pouze s ohněm menšího rozsahu, např. ,kouř z dýmky‘, dým může označovat ,hustý kouř‘ apod.). Hranice těchto diferencí jsou však plynulé a nemohly být na mapě zachyceny.

3                 Téměř na celém zkoumaném území (bez Kopanic a jv. Slezska) bylo zaznamenáno pojmenování kouř; k němu se přidružují oblasti výrazů dým a čoud, jež jsou s ním zpravidla dubletní.

Slovo dým mělo patrně původně větší rozsah, postupně však bylo zatlačeno expandujícím výrazem kouř na okraje; vyskytuje se dnes v nejarchaičtějších okrajových nářečích. Největší areál souvislého výskytu slova dým je v jzč. nář. oblasti (s přesahem až na Lounsko); dále byl tento výraz zapsán v hor. Pojizeří, na Moravě pak na Zábřežsku, ve stř. úseku vm. nářečí a téměř v celém Slezsku.

Označení čoud se s kolísající hustotou vyskytuje v sv. polovině Čech; v hor. Pojizeří a na nejvýchodnějším okraji svč. nář. oblasti byla zaznamenána podoba čud, odděleně pak na Moravě mezi Prostějovem a Litovlí varianta čmud (ta se sporadicky objevuje též v náchodském výběžku i jinde).

Na Chrudimsku je malý ostrůvek slova hulán.

Situace ve městech se shoduje s venkovským okolím.