ČJA 1

174 hřeblo (199)

1    M         hřeblo (zhřeblo 821, 832, hřobo 801) — řeblo (řebelko 118, řebilko 118, 205, řbílko 409, žbilko 102, 202) — hřablo (též hrablo 618, 809, 821) — řablo (řáblo 449)

(v)ohřeblo

pohřeblo (pohřablo 316)

pohrabáč (hrabáč 415, 458, pohrabováč 153)

hrabák (pohrabák 149)

žebro (též 119, žehro 140, žbírko 110, též žabro 447, též žejbro 504, též žebirko 118)

ćosk (č- 835, 836)

N          kuták 703, koták 651, 663, kutáč 734, žerď 103

2                 Mapa podává prostorové rozčlenění jazykového území, které vytvářejí různá nářeční pojmenování hřebla, tj. ručního nástroje k vyhrabávání popela před sázením chleba do pece. V pojmenováních se někdy odrážejí věcné rozdíly, odlišnost materiálu, z něhož je předmět zhotoven. V případech dublety hřeblo × pohrabáč bývá starší výraz hřeblo názvem reálie dřevěné, novější výrobek kovový, užívaný k témuž účelu, se pak nazývá pohrabáč. (Slovo pohrabáč s významem zúženým na označení předmětu kovového zaznamenal už Jungmann.) Často však výraz pohrabáč označuje typy oba.

Širší význam výrazu pohrabáč (-ák) ,železná tyč k prohrabování popela v topeništi‘ nesledujeme.

Zjištěné rozdíly jsou především slovotvorné a hláskoslovné. Nářeční pojmenování jsou vesměs deverbativa od jednoho základu, formálně vývojem rozrůzněného ve dva odvozovací slovesné základy hřeb-hrab-. Jen z malé části běží o rozdíly lexikální (čosk); jako nový lexém chápeme též adideovanou podobu žebro.

3                 Rozdíly v rovině lexikální jsou spíše okrajové. Výraz žebro vytváří ohraničený areál v sev. Čechách, slovo čosk na Těšínsku a Jablunkovsku. Na ostatním území se vyskytují slovotvorné a hláskoslovné varianty od základů hřeb-, hrab-.

Převážnou část území zaujímá varianta řablo (podoba hřeblo zabírá střč.-jzč. oblast, většinu střm. dialektů a Slezsko), slovotvorná varianta ohřeblo je typická pro vm. nář. a pro vých. úsek nářečí střm. Dispalatalizovaná jzč. podoba (h)řablo zasahuje do střč. oblasti až téměř ku Praze.


4    čosk  jen nář. — Patrně deverbativum od tesat.

hrabák  jen nář.; Jg hrabáč —  Od hrabat.


hřablo  jen nář.; SSJČ nář. — Jzč. hláskovou změnou ’e > a z hřeblo, viz tam.

hřeblo  stč., Jg, SSJČ, hluž. hrjebło ,pohrabáč‘ — Od stč. hřé(b)sti, psl. *grebti ,hrabat‘.

ohřeblo  jen nář.; Jg, SSJČ nář., též ohrablo ,pohrabáč‘, SSJ ohreblo, nář. ohrablo — Od hřeblo, viz tam.

pohrabáč  v sled. významu jen nář. (Jg ,železný hák k opravení ohně‘), pol. pogrzebacz — Od hrabat.

pohřeblo  jen nář.; SSJ pohreblo — Kontaminací výrazů hřeblo (ohřeblo) a pohrabáč.

řablo  jen nář. — Podoba se zjednodušenou skupinou hř- > ř-, viz hřablo.

řeblo  jen nář. — Podoba se zjednodušenou skupinou hř- > ř-, viz hřeblo.

žebro  v sled. významu jen nář. — Formálním přiblížením výrazu hřeblo k výrazu žebro po předchozí adideaci.

5    hřeblo Po 1, Ju 1–3, hřablo Ju 5, Ru 2 — řablo Ru 2, 3 — řabílko Ru 3 — řeblo Ju 1, 2, 4, Ru 1, 4 — ohřeblo Ru 5 — ohřeblo Ju 7 — pohrabáč Ju 4 — pohřeblo Ju 4 — žabro Ju 5

6    ASJ IV 230, MAGP 556

Hl