Na rozdíl od názvů pro bidlo, užívané např. na větrání peřin na dvoře (viz odd. 7), se sledovaná reálie označuje zpravidla formou deminutivní. Tento vztah mezi dem. a nedem. formou pojmenování, který se opírá o rozdíl věcný, není však vždy formálně vyjádřen (např. zč. a mor. bidlo a jzč. dem. tyčka vystupují v obou významech).

V místech, kde se sledovaná reálie nedochovala, bylo už obtížné tradiční název bezpečně zjistit. Zřejmě se k ní vztahuje i přejatý výraz hambálek, který jinak obvykle označuje příčný trámek krovu. Výrazy věšák, lišta, sušák a další byly jako neadekvátní z mapy vyloučeny.

Ve městech se položka nezjišťovala.

3                 Oblastní rozčlenění základních lexémů je výrazné. Centrální pojmenování bidýlko a jeho varianty zahrnují celou svč. a střč. oblast a většinu Moravy. Od něho se odděluje jzč. výraz tyčka (s doudl. variantou tejčka), zm. označení rahýnko a slez. ekvivalent žerdka (a ojedinělá kopanič. varianta žrdka). Obraz lexikálních rozdílů doplňuje ještě mor. výraz hambálek, jehož sporadické doklady se poněkud více soustřeďují na širším Brněnsku.

V každém z vymezených lexikálních areálů jsou i podoby nezdrobnělé. Zeměpisně vyhraněné jsou však jen oblasti s podobami bidlo (jsou příznačné zvl. pro Moravu a pro část zč. oblasti). Na Valašsku se dochovalo (vedle základní podoby bidélko s nezměněným -é-) i archaické formální deminutivum bidélce. Z hláskoslovných variant tohoto nejrozšířenějšího slova vytvářejí ucelené oblasti zč. okrajová podoba bídlo a svč. obměny vidlo, vidýlko (podoby s v- jsou porůznu doloženy i z Valašska).

Na některých úsecích (zvl. v okolí Prahy, na Přerovsku, Holešovsku a na části Slezska) se už ani předmět, ani jeho pojmenování nezná.

4                 Údaje zachycené ve slovnících se většinou týkají obecného, nespecifikovaného významu.

bidélce  stč. dem., též bidlce, Jg dem., SSJČ dem. říd., SSJ bidielce dem. — Derivací starobylým sufixem -ce od bidlo, viz tam.

bidélko, bidýlko  Jg, SSJČ, SSJ bidielko, u všech dem. — Formální dem. k bidlo, viz tam.

bidlo  stč., Jg, SSJČ (SSJ jen specif. významy ,hřad‘ a ,součást krosny‘) — Z psl. *biti (bidlo ,nástroj, kterým se bije‘).

bídlo  jen nář. — Zdloužením kmenové samohlásky, viz bidlo.

hambálek  jen nář.; SSJČ nář., SSJ hambalok, hambálok — Přenesením významu slova hambalek ,vodorovný trám spojující krokve střechy‘, přejatého z něm. a dolož. už v stč.

rahno  Jg ráhno mor., SSJČ též ráhno, obě obl. — Přejato z něm. Rahe, domácí formant -no podle břevno.

rahýnko  Jg a SSJČ též rahénko dem. — Formální dem. k rahno se specifikujícím významem, viz tam.

tejčka  jen nář. — Formální dem. k tyč (viz tam), zdloužením kmenové samohlásky a změnou ý > ej.

tyč  stč., Jg, SSJČ, SSJ — Souvisí s týkat se, dotýkat (z psl. *tyk-, Holub-Kopečný).

tyčka  Jg, SSJČ, SSJ, u všech dem. — Formální dem. k tyč, viz tam.

vidlo, vidýlko  jen nář. — Změnou b- > v- (pův. obouretné w-), viz bidlo.

žerdka  stč. nedem. žrd, žerd, žerď, Jg žerďka i žírďka dem., SSJČ žerďka říd. dem., SSJ žŕdka dem. — Formální dem. k žerď se specifikujícím významem, psl. *žьrdь, souvisí s hrázka a hřada.

5    bidlo Ju 1, 2, Ru 1, 3 — vidlo Ru 4 — bidílko Po 1, Ju 3, 4 — bidéłko Ju 7 — vidéłko Ju 7

6    —

7                 Paralelně se zjišťovala (v Čechách na řídké síti) nářeční pojmenování pro bidlo, vodorovnou žerď na větrání peřin apod. Různící se slovní základy zhruba odpovídají lexikálním oblastem vymezeným na této mapě. Pojmenování jsou však zpravidla v základní, nedem. formě (bidlo, rahno a žerď), jen jzč. podoba tyčka má i v tomto významu formu deminutivní.

Jč