163      kostem dat. pl. f. (416) —

1    M         kosťím — kosťim

kosťám (koscjám 755) — kosťam (též 213, 833, 71, -ść- 833)

kostem — kosťem

kosťom

kosťum (-ść- 818, 819, 830–832, 834, -šč- 835, 836)

2                 U feminina kost se ve spis. jazyce zachoval původní i-kmenový tvar dat. pl. kostem. Výsledkem sbližování subst. typů růže a kost je forma kostím (podobně jako v lok. pl. forma kostích, srov. ČJA 4-181 kostech, lok. pl. f.). Mapována byla též hlásková obměna kostim, protože zakončení -im se objevuje v Čechách na rozsáhlém území i mimo oblast vymezenou v PRO, srov. A1c. Tvar kosťám svědčí o vyrovnávání podle vzoru žena (srov. tvar lok. pl. kosťách). Méně častý výskyt tvaru kosťom byl snad ovlivněn disimilačním výběrem koncovek. Rozšíření forem s kmenem zakončeným na -st × -sť × -s’c’ vcelku odpovídá pravidelnému regionálnímu rozšíření, srov. PRO B6ab. K redukci i ve slabice -ti- srov. PRO C2a.

3                 Mimořádně velký rozsah má forma kostim; je rozšířena v sev. polovině Čech s výběžkem až na Táborsko a Strakonicko a dále v centrálním úseku střm. nář., odděleně pak tvoří areál na jz. Moravě. Tvar kostím se vyskytuje především v oblasti jzč. nář., dále na Benešovsku (vedle kostim) a na Novoměstsku. Tvar kosťám je typický pro oblast vm. nář. a větší část střm. nář. (bez jz. části a centrálního úseku). Krátká varianta kosťam byla zachycena v Poohří a na Rakovnicku (častěji dubletně vedle kostim) a v záp. polovině slez. nář. Pro vých. polovinu slez. nář. je charakteristická forma kosťum. Tvar kostěm se soustřeďuje (zpravidla jako dubleta) na