150 kvedlačka (326)

1    M         kvedlačka (kvedlečka 102, kvjedlačka 324, 334, 443) — kvidlačka (kvirlačka 302, 306, 307, kvidlička 311) — kvrdlačka (též 444, 446) — kvadlačka (kvarlačka 252, 427, 461, též 462) — kverlačka (též 201, 215, 239, 321, 444, též kvjerlačka 441, škverlačka 160, kverglačka 162, kverdlačka 162)

kvedlovačka (kvjedlovačka 323) — kvidlovačka 310 (též kvirlovačka 301, též kvirglovačka 502) — kvadlovačka (kvadlofka 438) — kverlovačka (kverlou̯ka 116, kverglovačka 134, 137, 147, 162, kverdlovačka 137, 142, 147, kverhlovačka 118, škverdlovačka 501)

kvedlík — kverlik (též 108, kverdlik 133)

kvedlák (též kvedlovák 152) — kvrdlák 213, 214 (též 818) — kverlák 152 (kverdlák 152)

kvedla (kvrdla 149)

šprudlák (šprodlák 660, šprlák 804, špruďák 663, 664, 666, šprudlovač 637, šprudlovák 628, 664, též
720) — špriglák 713 (-áč 710)

šprudlovačka (též 415, 459, 30, též šprudlačka 624, 660, též šprodlačka 660, též šprdlovačka 756) — špruglovačka (špriglovačka 733–735, též 642, špliglovačka 733)

štrudlovačka (štrudlička 461)

švrlák (švrdlák)

švrlovačka 807, 820 (též švrlanka 712)

klechták (klechtáček 657, 658, klechtačka 508, 511, 516)

vrťečka (vrťačka, vrťák 459, vrťička 455)

mňechačka

moutvička

rohačka

rogau̯ka

vařečka

N          kvedlovadlo 504, krejdlovačka 501, karbovačka 437, hurťinka, hurtovačka 449, pedlovačka 458, cvirlák 307, krendlovačka 161, mišák 649, 752, špírglovač 447, kvrdlik 09

2                 Mapovány jsou nářeční rozdíly v pojmenování kvedlačky, kuchyňského dřevěného, na konci hvězdicovitě rozšířeného náčiní k míchání vrtivým pohybem. Názvy se liší po stránce lexikální i slovotvorné (nejčastěji jsou to deverbativa, ojediněle i desubstantiva, např. rohačka). Slovotvorné rozdíly se projevují v sufixech (f. -ačka, -ovačka, -a, m. -ík, -ák). Diference ve slovních základech sloves, označujících míchání, jsou provázeny četnými hláskovými obměnami (např. kvedl-, kvrdl-, kvidl-, kvadl-, kverl-). K hláskové variabilitě přispívá nesporně i okolnost, že ve funkci odvozovacích základů vystupují z velké části slova přejatá.

Věcné rozdíly sledované při výzkumu se ukázaly nepodstatnými, individuálními, protože kvedlačka doma dříve vyráběná z vršku stromku a nová (kupovaná, vyráběná soustružením) se názvem neodlišují nebo se názvy nedůsledně střídají. Pro samorostovou kvedlačku staršího typu se však někdy užívá spíše pojmenování rohačka nebo měchačka, popř. mišák. Ani tyto názvy však neplatí pouze pro starší věcný typ. V archaické vrstvě okrajových nářečí shledáváme zajímavou věcně významovou shodu. Je to užívání výrazů měchačka a vařečka i k pojmenování kvedlačky.

Mapa se od ostatních poněkud odlišuje způsobem grafického znázornění lexikálně-slovotvorných zeměpisných vztahů. Jednotlivé lexikální areály, vymezené silnými izoglosami, zastupují jen slovní základy a k nim se v různých kombinacích připojují sufixy vyznačené šrafováním. Lexémy s malou frekvencí a s minimální slovotvornou variabilitou jsou v mapě znázorněny samostatnými značkami.

3                 Zeměpisné rozdíly zobrazené na mapě představuje v lexikální rovině především trichotomie slovesných základů (s jejich hláskoslov. a slovotv. variantami) kvedl- (v Čechách s přesahem do centrální čm. oblasti), šprudl- (na většině území Moravy) a švrl- (ve vm. oblasti a ve Slezsku). Západní hranice areálu základu švrl- je zároveň rozhraním pojmenování přejatých (v západní, větší části jazykového území) a názvů domácích (v nejvýchodnější oblasti). Toto základní lexikální rozčlenění doplňují drobnější lexikální areály nářečních pojmenování dalších, dublet