ČJA 2

141 draha plt. (1209)

1    M         draha (dráha 102, 206, 222, 335, 412, 420, 434) plt.

dráhy (drahy) f. pl.

2                 Pojmenování draha (plt.) a dráhy (f. pl.) označují v nářečí (i ve spisovné češtině) jednak pozemek ležící ladem, jednak širokou cestu mezi ploty, poli, kudy se volně chodí nebo jezdí a kde se i pase.

Údaje získané přímým terénním výzkumem byly doplněny KLA. Aby se lépe postihla oblast celkového rozšíření sledovaných výrazů, jsou na mapě zachyceny rovněž formy získané z pomístních jmen uvedených v KLA.

Viz též úvodní odstavec před mapou II-125 hromada kamení vybraného z pole, s. 298.

3                 Podoby drahadráhy byly zjištěny jen na části zkoumaného území. Plurálové formy se vyskytují poměrně pravidelně na jzč. okraji (dráhy) a rozptýleně v oblasti vm. nářečí (drahy, ojediněle dráhy), a to zejména v jejich středním úseku a na sev. Valašsku. Plurale tantum draha je rozšířeno více; bylo zaznamenáno v jzč. nářečích s přilehlým okrajem dialektů střč. a méně důsledně též ve východní části svč. dialektů s přesahy do nář. střč., na záp. a sz. Moravu.


4    draha  plt. stč. i Kt dráha, SSJČ — Viz dráhy. Koncovka -a (přejatá od neuter typu město) sloužila u maskulin a feminin jako formální prostředek k vyjádření příznaku souhrnnosti. Často se pojila s alternací kvantity (srov. např. loukaluka).

dráhy  f. pl. stč. drahy, Jg též drahy, SSJČ říd., SSJ draha (f. sg.) nář. ‚cesta‘ (pol. droga, hluž. droha, obě ‚dráha‘) — Psl. *dorga znamenalo původně ‚cesta, trať‘ (kudy se vyháněl dobytek na pastvu), pak též samotnou pastvinu při veřejných


cestách a rozcestích. Jak apelativní jména místní, tak toponyma užívala často k označení složeného objektu (tj. např. pozemku skládajícího se z pozemků dílčích) formy plurálu nebo plurálií tantum, srov. např. II-140 pastvina. — Mch a Holub-Kopečný spojují polysémantické slovo dráha se slovesem drhnout. Podrobněji viz S. Utěšený, Draha – obciny – pasínky – lada, Onomastické práce 1, Praha 1966, s. 105–111.


5    —

6    AJPP 328 3)

Pl