ČJA 2

14 dýně (1143)

1    M         díňe (gdiňe 504) — dyňe (též 240, dziň 755, též gdiňe 205, 248)

turek

turkiňe 137, 160–162 (turka 162)

plucar (plócar 650, plucár 721)

baňa

S          krbis 810

N          meloun 127, 128, 202, 210, 215, tikev 156

2                 Výzkumem se sledovalo rozšíření nář. výrazů pro dýni, tj. plod tykve obecné (bot. Cucurbita pepo). Jde o tykev vhodnou pro přípravu pokrmů, nikoli pro krmení hospodářského zvířectva.

Je pozoruhodné, že spis. výraz tykev (mající spíše charakter odb. termínu) se nevyskytuje nikde v nářečích. Ve stč. se toto pojmenování vyskytovalo, ale označovalo dýni krmnou, kdežto stč. slovo dýně pojmenovávalo jedlé druhy dýně (snad i meloun). Sporadicky dokládané pojmenování meloun bylo pro svůj specifický význam z mapového zpracování vyloučeno.

Nář. materiál vykazuje především diference lexikální, méně často rodové (turek × turkyně) a hláskoslovné (dýně × dyně). Většina zaznamenaných výrazů je metaforického původu a vznikla nejčastěji přenesením pojmenování na základě podobnosti tvaru vyduté nádoby a sledovaného plodu (baňa, plucar, patrně i dýně), srov. odd. 4.

3                 Základní lexikální trichotomii představují výrazy turek, dýněbaňa. K nim přistupuje regionalismus plucar dokládaný z širokého Příborska a z jv. Zábřežska.

Pojmenování turek zabírá celé Čechy a přilehlou jz. a již. Moravu až k Mikulovu. Jeho rodová varianta turkyně se objevuje na Litomyšlsku a ojediněle na Zábřežsku.

Pro celou zbývající Moravu a sousední jv. část Slezska je charakteristický výraz dyně, ten byl zaznamenán též v dubletě především na jz. cípu Moravy a při vých. okrajích střč. a svč. nář., ojediněle i jinde. Podoba dýně, shodná se spis. jazykem, se dokládá rozptýleně, zejména ze sev. poloviny čm. nář. a z Litomyšlska.

Téměř celý středoopavský typ slez. nář., dále Hlučínsko a Těšínsko se vyznačují pojmenováním baňa.

Do mluvy většiny měst ležících mimo areál výrazu dyně proniklo toto pojmenování, ať už v podobě dýně nebo dyně.


4    baňa  jen nář.; Jg bot. baně, baňka, pol. bania, hluž. banja, dluž. bańa — Přenesením pojmenování na základě podobnosti tvaru (SSJČ nář. ‚hliněná nádoba‘).

dyně  SSJČ ob., Kt též dyňa, dyňka mor., SSJ nář. dyňa, pol. dynia — Z dýně starým mor. krácením dvojslabičných slov, viz dýně.

dýně  stč., Jg, Kt též dýň, SSJČ — Podle Mch původ neznámý, snad slovo praevropské.

krbis  jen nář. — Adaptace výrazu přejatého z něm. Kürbis ‚tykev, dýně‘.

plucar  Jg slc., SSJČ zahr. bot. ‚tykev obrovská‘, Bš, Kl — Z něm.


Plutzer, původní význam něm. i čes. ‚dýně, turek‘; z dýní se dělaly džbány (SSJČ nář. ‚hliněný džbán nebo jiná baňatá nádoba‘).

turek  Jg („turky větší jsou než melouny“), SSJČ obl., Bš záp. Mor. — Na základě pojmenování turecké zelí, staří Čechové tak označovali jednu cizí (indickou) odrůdu dýně, která k nám přišla přes Turecko (Mch).

turkyně  v sled. významu jen nář.; Kl turkyňa ‚tykev, kukuřice‘ — Přechýlením z turek pomocí sufixu -yně vlivem slova dyně, viz turek.


5    diňa Ju 6 — dyňa Ju 7 — díň Ru 1 — turek Po 1, Ju 1, 5, Ru 1–4 — turkiňe Ju 2, 3 — sremkiňe Ju 3 — kirbus bílej Ru 4 — tuřín Ju 1 — sirák Ju 2 — bundava Ju 7 — mesiráč Ju 7

6    ASJ 57: 19a (červená dyňa), AJŚ 150, SSA 5.52, OLA 513

Pv