14 svatební obřad (1832 b) —

1    M         zdáfka — zdafky (-á- 639, 641, 681, 702, 742, 829)

zdávaňí

(v)odavki (orafki 302)

(v)odatve plt. (-i 459, -je 405)

kopulace f.

kopulací n.

slub (ślub 830–836)

N          veselka 201, zdatki 683, sobáš 755, svatba, vodadbi 433, svarba, svaďba

2                 Mapa podávající obraz nář. diferenciace v názvech svatebního obřadu, tj. oddavek na úřadě nebo v kostele, navazuje na mapu I-13 svatba zaměřenou na svatbu jako celek. V dnešní době se v nářečí tyto významové rozdíly stírají (zejména u ml. generace a v městské mluvě) a název pro svatební obřad je nahrazován výrazem drive označujícím svatbu jako celek. Proto nebyla mapována situace ve městech, kde výrazně dominuje pojmenování svatba označující obě skutečnosti; sporadické názvy svatba/-rba nebyly mapovány ani ve venkovských lokalitách.

3                 Základní protiklad představují většinové a geograficky diferencované odvozeniny od sloves se základem dá- (oddavky, zdavky apod.) a menšinový výraz slub (typický pro Slezsko – v návaznosti na polské jazykové území). K tomuto protikladu okrajově přistupuje přejaté pojmenování kopulace/-í. Bylo zachyceno rozptýleně na jz. Čech (zvl. na Klatovsku) a na okraji svč. nářečí (zpravidla v dubletě se základním označením oddavky).

Izoglosa oddělující pojmenování oddavky a zdavky prochází zhruba ve směru staré čes.-mor. hranice. Pro Čechy je charakteristický název oddavky (v jv. části pak často v dubletě s arch. podobou oddatve), pro Moravu zdavky (sg. forma zdávka vytváří výrazný areál v sev. a střed. úseku vm. nářečí). Na Holešovsku byl zachycen výraz zdávání.