ČJA 2

130 úvar (1237)

1    M         ouvar (též 143, 327 nedubl., 629 nedubl.) — houvar

ouvaříšťe 117

souvar 152

vejvar — vejřeu̯ 108

vejvařisko (-ísko)

vejvaříšťe (-išťe) — vejřevíšťe (vejvěříšťe 130)

vejřevňíšťe (vehřejňíšťe 151)

2                 U nář. pojmenování ouvar, vývar (a jejich dalších nář. obměn) lze na základě našeho výzkumu vymezit tyto významy: ‚místo, kde prosakuje nebo vyvěrá spodní voda‘ (srov. II-132 pramen), popř. ‚kde se stahuje voda‘, pak ‚mokřina v poli nebo na louce‘, ‚mokré, zarostlé místo‘, obecně ‚neobdělávaný pozemek‘, popř. ještě nověji ‚louka horší kvality‘.

Významy jednotlivých názvů opakujících se na zkoumaném území bývaly ovlivňovány povahou konkrétních pojmenovávaných objektů; ty se stávaly příčinou různých významových interferencí a specifikací. Např. zdánlivě nelogicky byly v záp. Čechách nazývány houvary suché louky. Tento význam se však vyvinul až po zahájení odvodňovacích prací, kdy meliorací mokrých částí pozemků vznikaly louky. (Viz též S. Utěšený, K českým oblastním lidovým termínům ouvar-vejvar, Slavia 51, 1982, s. 368–371.)

Náš výzkum nezachytil pojmenování ve všech významech, které jsou uváděny ve slovnících. Rovněž nebyla zaznamenána nář. varianta úvar známá ze všech excerpovaných slovníků.

V získaném nář. materiálu se projevila diferenciace slovotvorná (ouvar × vývar × souvar; vývar × vývaříště × vývařisko apod.) a hlásková (ouvar × houvar, vývaříště × výřevíště). Ojedinělé zč. formy houvárek, houvarec, uchované zejména v pomístních jménech, se vztahovaly na loučky menších rozměrů, a proto byly mapovány ve své základní podobě (houvar).

V svč. nářečích byly sufixy -isko, -iště častěji zachyceny se starou délkou (-ísko/-íště). Protože se však vyskytují promíšeně, nebyly tyto varianty na mapě rozlišovány.

Viz též úvodní odstavec před mapou II-125 hromada kamení vybraného z pole, s. 298.

3                 Pojmenování ouvar, vývar a jejich obměny se na zkoumaném území vyskytují jen v souvislém areálu, který zaujímá oblast jzč. nář. s přilehlým úsekem střč., záp. část Moravy a území svč. dialektů. Základní protiklad představuje územní rozložení formací s prefixy ou- (< ú-) a vý-. V jzč. nářečích a na záp. Moravě až k Brnu a Boskovicím se užívá pojmenování ouvar (na zč. okraji a záp. Moravě v podobě houvar). Na území svč. dia

lektů s přilehlým úsekem střč. nář. byly zjištěny útvary s prefixem vý-: vývar (oblast mezi Kolínem, Jihlavou,
Hradcem Králové a menší oblasti v již. Čechách a v Podkrkonoší), vývařisko, vývařiště (vých. část svč. dialek-
tů), výřevíště, výřevníště (sev. část svč. nář.).

Pojmenování ouvar ve speciálním významu ‚louka horší kvality‘ bylo zjištěno především v záp. Čechách.

4    houvar  jen nář.; SSJČ nář. — Nář. podoba s protetickým h-.

ouvar  jen nář.; Jg též úvar, oba „vření, klokot, mokřina v poli neb na louce, témenec, kde pramen vyniká, močál, louka v lese, na kteréž pásti zapovědíno, lada, úhor“, SSJČ též úvar, oba nář., ‚mokřina v poli‘, Bš „bahnitá louka mezi poli osamělá“ (záp. Mor.), úvar ‚mokřina na poli‘ (záp. Mor.) — K vřít ‚vyvěrat‘; psl. *verti (var- je ablautová podoba); voda vyrážející ze země na rovném pozemku připomíná vodu vroucí klokotem. Předpona ú- > ou (< ) je vokalická podoba starého jmenného prefixu *vъn- (úvar). Podobně sou- (< s) patří k *sъn- (souvar). Analogicky utvořeným pojmenováním úvoz – vývoz – souvoz je věnována pozornost v komentáři II-144 úvoz.

ouvaříště  jen nář.; Jg ‚ouvar v poli‘ — Odvozeno od ouvar, viz tam.

souvar  jen nář.; Kt ‚mokré místo na poli nebo na louce‘ — Viz ouvar.

výřev  jen nář.; Jg též vejřev ‚místo na řece, kde voda nikdy nezamr


zá‘ — Z výřeviště analogicky podle synonymních útvarů vývar – vývařiště a ouvar – ouvařiště.

výřevíště  jen nář.; Jg též ob. vejřeviště „místo, kde se pramen vyřinuje, vrchoviště“ — Z vývaříště, příklonem k slovesu vyvěrat došlo k obměně základu -vař- > -věř- (vejvěříště b. 130) a dále k přesmyku v řev-.

výřevníště  jen nář.; Kt — Odvozeno od výřev, viz tam. Podoba vehřejníště je hláskovou obměnou výrazu vejřevníště.

vývar  v sled. významu jen nář.; Jg ‚úvar, temenec, mokřina, vývařiště‘ — Asi z psl. *vyverti (-var- je ablautová podoba).

vývařisko  Jg též vejvařisko ‚vývařiště‘, SSJČ též vyvařisko, oba říd. ‚vývařiště‘ — Odvozeno od vývar, viz tam.

vývařiště  Jg též vejvařiště „pramen, kde voda studená ze země ven vaří neboli vyřinuje“, SSJČ říd. ‚místo, kde ze země vyvěrá voda, pramen‘ — Odvozeno od vývar, viz tam.

5    —

6    AJPP 330; AJK 47:1 (též neúrodná podmoklá půda)

Pl