ČJA 2

115 přeslička (1381)

1    M         přeslička (též 510, 513, též přesma 312, 314, 316, též přesmička 314) — přaslička (též 823, --, -le-; -ly- 701, 738)

přeslica — přaslica (-l --, -le-; -ly- 738)

přaslena

přaslénka (přaslenka 659)

přaska (též 822, přacka 818, 819, 830)

přanda

třaslička (třeslečka 663, třeslička 67)

třaslica 641, 709 — střaslica 638, 675 (střaslička 642, střáslavec 661)

třaslena (též třaseka 834, též třasaka 118) — střaslena (střaslenka 642)

kocycál

kočy chfost 834, 836 (k. ocas 805, kocouří vocas 137, kocešvanc 701)

kočok 835, 836 (kocur 834, 84)

S          skřyp 833

N          devic’i koleno 806, smrček 505, basak’er 833, cinkraut 119, stromek 84

2                 Otázka byla zaměřena na slovotvornou diferenciaci nářečního pojmenování pro přesličku, tj. tajnosnubnou rostlinu s větvemi a s drobnými šupinkovitými listy v přeslenech (bot. rod Equisetum). Sledovaly se názvy pro přesličku rolní, na ostatní odrůdy se výzkum nezaměřoval.

Slovotvorné rozdíly se projevují především v připojování různých sufixů (např. -ička, -ice, -ena, -énka) k základům přesl-třasl-, přičemž výraz třaslička (a jeho varianty), vzniklý adideací k slovesu třásti se, hodnotíme jako nový lexém. Kromě slovotvorných rozdílů obou základů byly zaznamenány též další diference lexikální (kocicál × kočí chvost) a hláskoslovné (přesl- × přasl-, třasl- × střasl-).

Spojení kočí chvost, popř. k. ocas, jsou sporadická a stejně jako přejatý výraz kocicál vznikla na základě podobnosti přesličky a kočičího ocasu.

Hlásková změna -li- > -le- ve slově přeslička a v jeho variantách je dokládána v menším rozsahu, než ukazuje izoglosa PRO F1.

3                 Základní lexikální protiklad představuje většinový výraz přeslička a zvukově příbuzné slovo třaslička proti východoslezským regionalismům kocicálkočí chvost.

Pojmenování přeslička se vyskytuje ve všech českých a moravských nářečích a zvláště v jv. polovině Moravy má též četné hláskoslovné a slovotvorné obměny. Moravou prochází výrazná hláskoslovná izoglosa přesl- × přasl-, oddělující sz. část Moravy od zbývajícího území, na němž nedošlo v základu slova k přehlásce a > e; na něm převládá podoba přaslička.

Souvislý areál mezi Brnem a Lipníkem nad Bečvou tvoří pojmenování odvozená od základu třasl- a jeho hláskoslovné obměny střasl-. Mezi sufixy, které se připojují k základům přesl-/přasl-třásl-/střásl-, převládá sufix -ice (v již. části a na sev. okraji vm. nářečí, na sz. Brněnsku a na vých. okraji střm. nářečí), -ena (zvláště

v širokém pruhu mezi Brnem a Kroměříží) a nka (na jv. Kyjovsku). Podoba třaslička je typická pro Přerovsko.

V západní polovině Slezska vytváří kompaktní areál varianta přaska, další slovotvorná obměna přanda je doložena z jz. Zlínska.

Vých. část slezských nářečí se vyznačuje lexémem kocicál, na Jablunkovsku doplněným názvy kočí chvostkočák.

Situace ve městech vcelku odpovídá nářečnímu okolí, pouze v oblastech s nepřehlasovanou samohláskou v kmeni proniklo do mluvy mladé generace pojmenování přeslička, shodné se spisovným jazykem.

kocicál  jen nář.; Bš laš. kocicał — Z něm. nář. Katzenzahl, což je z Katzenzagel ‚kočičí ocas‘.

kočí chvost  jen nář. — Sousloví přenesené na základě podobnosti přesličky a kočičího ocasu. Adj. kočí v návaznosti na pol.

kočák  jen nář. — Patrně univerbizací z kočí chvost, viz tam.

přanda  jen nář. — Pomocí expr. sufixu -nda od přaslice, viz tam.

přaska  jen nář. — Z přaslka odstraněním pobočné slabiky.

přaslena  jen nář. — Od základu přasl-.

přaslénka  jen nář.; Kt mor. přeslenka — Formální dem. od přaslena, viz tam.

přaslice  jen nář.; SSJ praslica zast. — Neprovedená přehláska ’a > ä > ě, viz přeslice.

přaslička  SSJČ nář., SSJ praslička — Deminutivum od přaslice, viz tam.

přeslice  Jg, SSJČ ‚velká přeslička‘ — Přenesením pojmenování. Psl. *pręslica od psl. *pręsla ‚vřeteno‘. Odvozenina přeslička byla nazvána tak proto, že plodné stonky jejích druhů se podobají vyřezávaným přeslicím tzv. kuželkovým.


přeslička  stč. přěslička, Jg, SSJČ — Deminutivum od přeslice, viz tam.

skřip  v sled. významu jen nář.; stč. škřípie, Jg skřip, Kl škríb, pol. skrzyp. — Pochází prý od toho, že skřípe, když se jí užívá k leštění (Mch).

střaslena  jen nář. — Přikloněním ke slovesu třásti od přaslena, viz tam. Počáteční stř- viz střaslice.

střaslice  jen nář.; Bš han. střaslička — Přikloněním ke slovesu třásti od přaslice, viz tam. Počáteční skupení stř- je patrně výsledkem  analogie  podle slov  s  náležitým  náslovným stř- (srov.

             I-89 střevíc).

třaslena  jen nář. — Přikloněním ke slovesu třásti, viz přaslena.

třaslice  jen nář.; Bš han. třaslavica — Přikloněním ke slovesu třásti od přaslice, viz tam.

třaslička  jen nář. — Přikloněním ke slovesu třásti od přaslička, viz tam.

5    přeslička Po 1, Ju 1–5 — přeslice Ru 3

6    AJŚ 156, SSA 3.130

Pv