ČJA 4

110      jehly nom. pl. f. (593) —

1    M         jehly (johy 801, jygy 835, ihli 755) — jahly — jehl

jehle — jahle

2                 Vedle koncovky -y se v zakončení nom. pl. substantiva jehla uplatňuje koncovka -e (vzor růže). V střm. nářečích však tuto koncovku nelze přesně odlišit od téhož zakončení, které je výsledkem změny y > e (srov. PRO D2b). Ze zeměpisné situace, dokládající tvar jehle i v čm. nářečích, lze soudit, že tatáž forma ve střm. nářečích je spíše původu ja-kmenového. Podobu jehl, zapisovanou v centr. úseku střm. nářečí, je možno považovat za analogickou podle tvaru typu kráv.

Mapa rovněž registruje formu jahly / jahle se změnou e > a v měkkých slabikách, která je typická pro jzč. nář. oblast. Tatáž forma doložená z pomezí vm. a slez. nářečí je patrně analogií podle řady slov s náslovným ja- (např. jačmen, jastřab, jatel), srov. ČJA 5-61a jehly nom. pl. f., ČJA 5-2b jestřáb, ČJA 5-3a jetel, ČJA 5-3b ječmen.

3                 Tvar shodný se spis. jazykem jehly je běžný po celých Čechách, na Moravě pak ve vm. nářečích (s výjimkou jz. úseku), na Holešovsku a ve slez. nářečích. Proniká i do mluvy mor. měst.

V čm. a střm. nářečích s přesahem na Břeclavsko a záp. Kyjovsko je rozšířená forma jehle, v centr. úseku střm. nářečí byla zapsána podoba jehl.

Obměny s hláskovou variantou na ja- pokrývají především oblast jzč. nářečí s přilehkým Dačickem a Znojemskem a mor. část slez. nářečí s přesahy na Opavsko.

4    jehly  stč., Jg, Tk, MČ, sloven. ihly, pol. igły, hluž. jahły

5    jehli Po 1, Ju 1–4, Ru 1, 4 — jehły Ju 7 — jahli Ju 5, Ru 2, 3 — jehle Ju 6, Ru 5

6    —

Fi