ČJA 1

1 chlapec (1887)

1    M         chlapec (chap’ec 832–834, chop’ec 832, 835, 836)

chlapík

kluk

hoch

synek (synyk 818, 830)

ogar

ogara m.

chasňíček (malej chasňik 115, 119, chásňa 701)

S          holec 835

N          chasňík 161, 245, 246, 637, 701, 749, chlapčisko 641, 643, 755, klučisko 641, 659

2                 V pojmenování chlapce, nedospělé osoby mužského pohlaví – zhruba do 14 let, existují četné územní rozdíly, především v rovině lexikální. Vedle nejrozšířenějších označení kluk, chlapechoch byly zaznamenány i regionalismy synekogar (s morfologickou obměnou ogara), z méně obvyklých názvů pak chlapíkchasníček (popř. spojení malý chasník). Zcela ojedinělý je dialektismus holec, starý protějšek běžného názvu holka.

Nečetné diference hláskoslovné mapa nepostihuje.

Při výzkumu a později i při kartografickém zpracování se vyskytly některé problémy. Jednotlivá pojmenování nebyla vždy plně ekvivalentní, lišila se především sémanticky (zahrnovala různé věkové stupně), kromě toho byla řada z nich výrazně expresivní povahy. Tyto rozdíly lze v menší míře nalézt i mezi výrazy mapovanými, jako je kluk, chlapechoch. Směrem ke středu Čech se totiž tradiční označení hochchlapec pociťují spíš jako meliorativa. U subst. kluk byl místy zaznamenán hanlivý odstín, především v povědomí příslušníků starší generace, pro mládež je to vesměs označení neutrální (stejně jako holka × děvče, viz I-2). Příznak „menší“ bývá uváděn u subst. kluk v záp. a již. Čechách a na záp. Moravě, u slova hoch pak příznak „vzrostlejší“, zvl. na přechodu střč. a svč. oblasti.

Jako základní název, shodný se spis. jazykem, se šíří chlapec (s protějškem děvče), výraz hoch nabývá charakteru oficiálního názvu (s ustáleným protějškem dívka).

Subst. chasník, dochované v staré nářeční vrstvě, většinou označuje chlapce staršího, který už chodil mezi „chasu“, nižší věkový stupeň bývá vyjádřen deminucí (chasníček) nebo adjektivem malý (m. chasník).

3                 V geografickém rozložení názvů je patrná jistá hierarchie. Jako základní pojmenování se téměř na celém území uplatňuje zobecňující interdialektické označení kluk. Je jediným názvem ve stř. Čechách, na přilehlém území jč. a jzm., byla však zjištěna i místa (hlavně na Moravě), kde se toto subst. nevyskytuje vůbec. Výrazným svč. ekvivalentem je hoch, proti němu stojí jzč. a mor. označení chlapec (s typickou obměnou chlapík zvl. sev. od Brna). Ve Slezsku a na sv. okraji střm. nářečí se užívá výrazu synek, na Valašsku ogar s jižní variantou ogara.

V městské mluvě převládá pojmenování kluk, místy se objevuje název chlapec, u mladé generace na Moravě i hoch (jenž však má zde často expresivní zabarvení), popř. i další regionální označení typická pro venkovské okolí.


4    hoch  stč., Jg, SSJČ — Domácká zkratka od holec, holobrádek, nebo ze starého něm. Hache ,mladík, chlapík‘, srov. holec.

holec  stč., Jg, SSJČ zast. (pol. golec ,naháč‘, hluž. hólc, hólče) — Z psl. *golъ ,holý‘.

chasníček  SSJČ expr. dem. (Kt ,malé dítě‘, SSJ expr. dem.) — Dem. k chasník, to od psl. *chasa.

chlapec  stč., Jg, SSJČ, SSJ, hluž. chłopc, pol. chłopiec — Staré dem. od chlap, dnešní význam vznikl specifikací, viz I-3.

chlapík  v sled. významu jen nář.; Jg, SSJČ nář., pol. chłopak
Dem. od
chlap, specifikací významu.

kluk  stč., Jg, SSJČ — Málo jasné, patrně metaforou z nepeřený kluk, tj. ,neopeřený, neužitečný šíp‘, původně expr. Motivací pro přenesení významu je „neopeřenost‘‘, což je stále lidový výraz pro nedostatek ochlupení. Obdobně tedy jako u hoch k holý.

ogar  jen nář.; Kt též ogarec, ogarek, SSJČ nář. (Jg mor. ,chlapík, jonák‘) — Málo jasné, přejaté.

ogara  m. jen nář.; Kt — Morf. obměna subst. ogar, viz tam.

synek  v sled. významu jen nář.; Kt, SSJČ obl., SSJ synak, též sy-
nok
říd. — Dem. od psl. *synъ, pak specifikací významu.


5    chlapec Ju 4, 6, Ru 2, 4, 5 — kluk Ju 1–3, 6, 7, Ru 3, 4 — hoch Po 1, Ju 1–5, Ru 4 — ogar Ju 7

6    AJŚ 692, AJPP 32, AJK 86:I