ČJA 5
143 vítr (1543)
1 M vítr — víter 103–105
vitr
vjetr — vjeter — v’etr — v’ater
2 Hlavním problémem mapy nom. sg. maskulina vítr (psl. *větrъ) je zachycení rozdílů v kvantitě kořenné samohlásky (podoby vítr, vitr, větr), jako vedlejší problém jsou představeny obměny víter, věter, v’ater a v’etr, které: a) jsou důsledkem vývoje tzv. pobočných slabik (podoby s koncovým -er), b) jsou výsledkem dispalatalizace ě > ’a před tvrdou dásňovou souhláskou t (obměna v’ater), c) zachovávají měkkou retnici (obměny v’ater a v’eter). Pokračováním starých rozdílů v kvantitě jsou podoby vítr a větr. Kořenné í v podobě vítr vzniklo monoftongizací diftongu ie ze stč. podoby vietr, přičemž diftong ie je pokračováním vývoje psl. dlouhého ě, které bylo patrně reflexem slabiky s raženou intonací.
Varianta větr by mohla být důsledkem starého krácení (krátké ě se nemonoftongizovalo), nelze však ani vyloučit, že se krátké ě ve tvaru nom. sg. rozšířilo paradigmatickým vyrovnáním podle podob nepřímých pádů.
Kvantitativní rozdíl mezi podobami
vítr a vitr vznikl až po kvalitativních
změnách dlouhých samohlásek pravi-
delným krácením nově vzniklé samohlásky í (ie > í > i).
3 Izoglosa mezi podobami vítr a větr v sev. třetině svého průběhu kopíruje starou čes.-mor. hranici, již. od Svitav uhýbá více do oblasti střm. nář. a vede zhruba po linii Boskovice, Tišnov, Moravský Krumlov a Mikulov. Na západ od této izoglosy byla zachycena podoba vítr (shodná se spis. jazykem), v několika lokalitách v Podkrkonoší varianta víter a v jz. části střm. nář. pak obměna vitr. Na východ od vymezené izoglosy byla zapsána podoba větr, na Valašsku varianta v’etr, ve vých. části slez. nář. obměna věter a v přechod. nářečích čes.-pol. obměna v’ater.
Města se shodují s nář. okolím; do měst v areálu podoby větr navíc proniká podoba vítr a zkrácená varianta vitr.
4 v’ater pol. wiatr
větr Jg zast., hluž. wětr
vieter sloven. vietor
vítr stč. vietr, Jg, SSJČ
5 vítr Po 1, Ju 1–5, Ru 1–4 — wítr Po 1 — vjetr Ju 6, Ru 5 — v’etr Ju 7
Ko
