160      rukám dat. pl. f. (1633)

1    M         rukám — rukam

rukoum

rukum (rynkum 831–836)

rucím

rukom 301, 316

2                 U feminina ruka (pův. a-kmen) se ve spis. jazyce od původu duálový tvar dat. pl. rukama nezachoval (srov. 4-182 rukou). Ve spis. jazyce se užívá analogický plurálový tvar rukám. Ten se jako většinový uplatňuje i v nářečích. U formy rucím došlo k alternaci kořenné souhlásky vlivem koncovky -ím, za podpory tvaru nom. pl. ruce (srov. gen. pl. rucí, lok. pl. rucích, instr. pl. rucíma). Samohláska í v zakončení -ím podléhá na Moravě pravidelnému krácení (srov. PRO A1b).

Výzkum v Čechách byl proveden na řídké síti, proto izoglosa vymezující areál rukoum mohla být vedena jen přibližně.

3                 Forma rukám se vyskytuje na celém území Čech a Moravy. Vedle ní přetrvává v Čechách podoba rukoum. Varianta rukam byla zapsána v sz. Čechách a dále tvoří obvyklý areál v záp. polovině slez. nář. Tvar rucím se soustřeďuje na Boskovicku a jz. Prostějovsku. Forma rukom byla zachycena v záp. úseku jzč. nář. Pro vých. polovinu slez. nář. je charakteristický morfologický sufix -um. Stav ve městech nebyl zkoumán.