133      polí gen. pl. n. (1190) —

očí (1594)

1    M         polí (pólí)

polé (-í 669, 670)

polích

pol (pul 831)

poluv 818, 819, 833, 834, 84

2                 Substantivum pole (pův. jo-kmen, typ moře) má v gen. pl. koncovku -í. Tato koncovka však není původní, nýbrž sem přešla od ьjo-kmenů, vzor stavení; patrně i vlivem gen. pl. jiných typů, např. duší, kostí, koní, stč. i muží.

Pův. tvar gen. pl. je pol, ten se však nezachoval. Nář. podoba pol vznikla až sekundárně podle vzoru město – měst, v nářečích na Moravě a ve Slezsku k tomu přispěla tvarová totožnost nom. pl. pola s tvarem nom. pl. města, srov. též ČJA 4-6 pole nom. sg. n.

Nář. varianta polé vznikla střm. hláskovou změnou koncovky -í > -é. Tato forma je zde též podporována morfologizovaným zakončením -é (popř. jeho obměnou -í v čuháckých nářečích) v tvaru gen. pl. feminin, viz ČJA 4, Genitiv pl. feminin, s. 206–222.

Gen. pl. s koncovkou -ích vznikl analogickým vyrovnáním podle složené adjektivní (popř. i zájmenné) deklinace za spolupůsobení vyrovnávacích tendencí v gen. a lok. pl. (např. gen. pl. těch jarních polí – lok. pl. těch jarních polích).

Tvar poluv má u-kmenovou koncovku.

3                 Na většině území čes. národního jazyka je tvar polí, shodný se spis. jazykem. Obměna polé byla zapsána především na severovýchodě střm. nářečí s centrem na Holešovsku. Tvar gen. pl. polích vytváří rozsáhlý areál ve středu, na jihu a západě Čech a mikroareál na sev. okraji vm. nářečí s přesahem na Příborsko, dále byl zaznamenán na Náchodsku a Kladsku. Tvar pol zaujímá vých. polovinu střm. nářečí bez Přerovska, ojediněle byl zapsán i jinde na Moravě a ve Slezsku. Tvar poluv byl zachycen na Těšínsku a ve slez. lokalitách v dnešním Polsku.

Stav ve městech je shodný s nář. okolím.