120      louky nom. pl. f. (1201) —

1    M         louky (-k’i)

luka plt. n.

2                 V nom. pl. má substantivum louka (původní a-kmen) vedle náležité koncovky -y (v realizacích, které postihují izoglosy PRO D2abc) též koncovku -a, která je od původu zakončením o-kmenů stř. rodu a je příznačná pro některá pomnožná jména ve významu kolektivním.

3                 Tvar louky je rozšířen na celém zkoumaném území.

                   Forma luka byla zaznamenána vždy jako dubletní, a to na rozsáhlém území v sev. polovině Čech (již. hranici tohoto areálu tvoří zhruba linie Plzeň – Příbram – Benešov – Ledeč nad Sázavou – Jihlava), dále pak na širším Českobudějovicku, na Moravě hlavně na Boskovicku a Litovelsku.

Situace ve městech se vesměs shoduje s venkovským okolím.